Snížení eroze a zvýšení retence vody v krajině zvýší úrodnost, a tím pádem i příjmy hospodářů. Posílí se biologická rozmanitost.
Krajina slábne a my s ní. Tím, že pomůžeme jí, pomůžeme sobě. Vraťme jí úrodnost a rozmanitost, pomozme jí zadržovat vodu, snižme erozi.
Stav české krajiny a půdy je zneklidňující. Schopnost půdy zadržet vodu je poloviční[1], biodiverzita trvale klesá[2], erozí je ohrožena většina půdy[3] a 40 procent sledovaných podzemních vrtů vykazuje nepřípustné množství uměle vyrobených pesticidů ve vodě.[4]
Zemědělství se u nás netěší velké společenské prestiži. Svůj díl na tom nese komunistická kolektivizace, scelování pozemků, nedobrovolné přesuny obyvatelstva, ale i intenzivní používání syntetických hnojiv a pesticidů. To vše dohromady vykořenilo český venkov, kontaminovalo vodu, ponechalo krajinu, která není schopna plnit tradiční funkce.
Zpřetrhané rodinné vazby mezi obyvateli venkova a zemědělstvím, nevhodně provedená privatizace a transformace JZD po roce 1989 umožnila vznik velkých podniků, hospodařících především na pronajaté půdě, tedy bez přímého ekonomického zájmu na dlouhodobém zvyšování její úrodnosti, resp. plnění dalších mimoprodukčních funkcí (zadržování vody, podpora biodiverzity, snižování eroze a prašnosti, posilování krajinného rázu atp.). Ekologické farmy u nás hospodaří pouze na 15 procentech půdy[7], rodinné farmy pak na cca třetině zemědělské půdy.
Evropské, ale i české zemědělství je schopné vyprodukovat kvalitní, zdravé a klimaticky neutrální potraviny[30] v dostatečném množství[9], aniž by si při tom vybíralo daň v krajině, kterou nakonec opět platíme my všichni. Vyžaduje to udržitelné nastavení dotačních podmínek zemědělské politiky.
Dotační podmínky by měly zajistit dlouhodobou jistotu v hospodaření farmářů, a to i menších, do 200 ha, konkurenceschopnost naší produkce v evropském kontextu, výrazné snížení eroze půdy a naopak zvyšování její úrodnosti a retenční schopnosti. Měly by výrazně omezit kontaminaci vod povrchových a podzemních.
Naše půda bude zdravá, plná života, schopná zadržovat vodu a produkovat dostatek kvalitních a zdravých potravin díky zemědělcům, kteří na ní ekologicky hospodaří. Krajina jako celek nás bude chránit před dopady klimatických změn a ne se na nich podílet.
První výsledky očekáváme do 2 let, celý proces může být dokončen do roku 2030.
Pro rozvoj obcí a měst
Obce a kraje ušetří peníze za řešení následků eroze, sucha a povodní. Rozmanitá krajina s vyšší biodiverzitou zvýší kvalitu života v obci.
Pro nás pro všechny
Zdravá krajina poskytne lidem kvalitnější potraviny a vodu, pozitivní smyslové zážitky a příjemné klima pro práci, sport nebo rekreaci.
Pro veřejné finance
Snížení eroze, zvýšení retence vody v krajině, posílení biologické rozmanitosti, obnova krajinného rázu – to vše veřejné finance ušetří.[5]
Snížení eroze a zvýšení retence vody v krajině zvýší úrodnost, a tím pádem i příjmy hospodářů. Posílí se biologická rozmanitost.
Odpovědná správa krajiny zastaví degradaci a snižování úrodnosti půdy. Krajina zadržující vodu a přírodní říční nivy sníží rizika povodní.
Zásadní podíl nákladů chceme financovat z prostředků Společné zemědělské politiky EU, které činí 37 miliard korun ročně a které jsou v našich podmínkách doposud využívány neefektivně, jen minimálně působí na zvyšování úrodnosti půdy, na snížení eroze a snížení odtoku živin z půdy.[21] Mezi důsledky necitlivého hospodaření patří už jen poloviční schopnost půdy zadržet vodu[1], trvalé klesání rozmanitosti téměř všech řádů organismů[2], u většiny půdy ohrožení erozí[3] a 40 procent sledovaných podzemních vrtů vykazujících nepřípustné množství uměle vyrobených pesticidů ve vodě.[4]
Zbývající finance na podpůrné programy budou využity z příjmů, které státu plynou z emisních povolenek (ročně 15–20 miliard korun)[22] a navráceny skrze národní programy obnovy krajiny[23] a posilování lidských kapacit ve využívání těchto zdrojů. Resortu životního prostředí z tohoto balíku momentálně zůstává méně než 15 procent. Výhled současné vlády pro další roky[24] jde dokonce k jednotkám procent, což považujeme za tunelování resortu a české krajiny.
Už dnes bychom tedy na opatření na posílení naší krajiny mohli vynaložit až 50 miliard ročně bez nutnosti půjček. Od této částky se odrazíme, ale samozřejmě platí, že čím více financí, tím odolnější krajina.
Eroze snižuje úrodnost půdy, zvyšuje rizika bleskových záplav, přispívá k zanášení vodních nádrží a splachu umělých hnojiv a pesticidů do povrchových vod – potoků, řek a rybníků. Protierozní opatření mají nežádoucím důsledkům zvětrávání a znehodnocování půdy zabránit. Erozí je ohrožena většina naší orné půdy![3]
V současné době je v meziresortním řízení protierozní vyhláška, ovšem s nedostatky. Podáváme zásadní připomínky skrze kraje[29] a navrhujeme následující:
Když má půda vysokou schopnost zadržovat vodu, při silných či vytrvalých deštích přichází povodně později a mají mírnější maximální průtoky, než když je půda vyprahlá a neschopná vodu zadržet. Schopnost zadržet vodu v půdě podporují opatření na zvyšování organické hmoty v půdě, opatření proti zhutňování půd, technické úpravy meliorací (10letá udržitelnost) a výstavbu tůní, mokřadů (zejména před meliorační výustí; 20letá udržitelnost), které zvyšují hladinu spodní vody. Půda, která zadržuje vodu, v létě ochlazuje své okolí tím, jak se voda z ní odpařuje. Rostliny s dostatkem vody jsou odolnější vůči nárazovým obdobím bez srážek. Dostatek vody v krajině je levnější a šetrnější řešení než stavby přehrad pro zavlažování.[6]
Příroda je složitý provázaný systém, ve kterém má každý druh svou nezastupitelnou funkci. Vymíráním druhů se celý systém může zhroutit. Třeba bez včel se lidstvo moc nenají.[26] (Podrobněji viz bod Živější příroda).[27] Základním prostředkem, podporujícím biodiverzitu v krajině, je cílené vytváření ploch pro přírodu, pro postupnou sukcesi rostlinných a živočišných druhů. Nově vytvářený prostor pro přírodní stanoviště musí vycházet z přírodních podmínek dané krajiny a musí mít vhodné návaznosti (územní systém ekologické stability krajiny, protierozní opatření, vhodně navržená společná zařízení v pozemkových úpravách, trvalá protierozní zemědělská opatření, vhodně projektované polní cesty, ochranu vodních toků a zvodnělých oblastí, ochranu oblastí Natura 2000 a ptačích oblastí atd.).
Tímto termínem chápeme zejména aleje, poldery, výsadby stromů a keřů, pásy podél vodních toků a další podobná opatření pro posílení resilience krajiny (20letá udržitelnost).
Podpora obnovy a tvorby krajiny s sebou přináší pozitivní vlivy na důležité složky životního prostředí, zejména na půdu. Jen živá půda zadrží vodu a vyprodukuje pro nás zdravé potraviny. V této souvislosti je potřeba podporovat i zemědělství a lesnictví, které bude zaměřeno na úrodnost půdy. Toho se dá docílit zejména organickým hnojením, zabráněním smyvu půdy, zadržením vody v půdě, lesích, krajině, nebo omezením používání chemických prostředků.
Stát by měl podpořit každého, kdo zvyšuje úrodnost půdy. Výrazněji by měl podpořit také mladé a začínající farmáře, malé a střední farmy, zejména rodinné, producenty a zpracovatele domácího ovoce a zeleniny, ekologické zemědělce, obce a všechny vlastníky, kteří využijí své pozemky na obnovu cest, trvalé protierozní pásy, biokoridory, výsadby stromů, stavbu tůní a rybníků. Je zapotřebí otevřeně a úzce spolupracovat a podporovat všechny skupiny, jejichž zájmy nepovedou k nešetrným zásahům do krajiny a přírody.
Považujeme za nezbytné řešit problematiku vody v krajině měkkými opatřeními zpomalující odtok a zvyšující celkovou retenci vody. Tzn. ve stavbách typu kanál Dunaj–Odra–Labe, příp. velkých retenčních přehrad spatřujeme hrozbu, nikoliv řešení.
Pestrá krajina láká místní obyvatele ven a zvyšuje aktraktivitu venkova. Posilují se tím lokální vazby a snižuje se tlak na zvláště chráněná území, kde každoročně narůstá počet návštěvníků.
Energetické plodiny jsou v ČR pěstovány na 27 procentech orné půdy. Jedná se zejména o řepku a kukuřici.[25] Tato plocha zemědělské půdy tedy není využita pro produkci potravin ani kultivaci krajiny. Jde tedy spíše proto o téma společenské poptávky, zda si nadále přejeme z veřejných rozpočtů dotovat tento směr. Takto masivní využívání energetických plodin je způsobeno kombinací různých forem veřejné podpory, která vychyluje ekonomiku celého zemědělsko-potravinářského řetězce. Považujeme proto za férové podmínky narovnat.
Jsme součástí pracovních skupin v rámci Asociace soukromého zemědělství a také intenzivně komunikujeme s vedením a zástupci Zemědělského svazu ČR, Agrární komory ČR, Svazu Pro-Bio a dalšími stavovskými organizacemi.