ČR dává na výzkum a vývoj cca 2 procenta HDP, v tomto parametru je 15. na světě. To je uspokojivá pozice. Potřebuje pouze udržet míru financování relativně k HDP, a tedy růst alespoň o inflaci. Při inflaci 2 procenta to při konstantním reálném HDP znamená požadavek na meziroční růst výdajů o cca 0,55 miliardy korun. Rok 2020 znamenal propad reálného HDP ČR o 5,6 procent. Výzkumné instituce již počítají s úspornými opatřeními v roce 2021 a následujících. Ačkoli byl pandemickou krizí zasažen průmysl tvořící cca 55 procent výdajů na výzkum a vývoj v ČR, neměli bychom v této oblasti přistoupit na pokles výdajů z veřejných zdrojů. 

Cílení na mírně nadpoloviční podíl institucionální podpory v celkových příjmech výzkumných institucí je založeno na tom, že vyvažuje potřebu soutěživého prvku jako motoru kvality a potřebu víceletého zajištění týmů proti krátkodobým výpadkům grantů. Příliš vysoký podíl institucionální podpory nemotivuje dostatečně k podávání grantových přihlášek, příliš nízký zase způsobuje, že tvorbou grantových přihlášek pracovníci tráví neúměrné množství času.^[5] Optimální podíl institucionálního financování většinou povede k podávání menšího počtu kvalitněji připravených grantových žádostí.

Institucionální podpora je definovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)^[6] jako nástroj dofinancování způsobilých nákladů v projektech mezinárodní spolupráce. Zároveň je charakterizovaná jako dotace na dlouhodobý koncepční vývoj výzkumné organizace a odvíjí se (v absolutních částkách) od vědecko-výzkumného výkonu měřeného v současnosti Metodikou 2017+. Jako taková činí asi 30 procent celkových výdajů na vědu a výzkum na Masarykově univerzitě^[7] a asi 60 procent na Univerzitě Karlově.^[8] 

Podíl institucionální podpory je ukazatel, který vláda v současnosti neovlivňuje přímo a ani to není žádoucí. Nejenže se velice liší mezi institucemi, i mezi ústavy/fakultami a laboratořemi/katedrami jsou velké rozdíly. Dosažení rovnováhy mezi institucionálním a grantovým financováním motivuje Metodika 2017+ tím, že dává váhu kvalitě výsledků v porovnání s kvantitou. Celkový objem prostředků rozdělovaných tímto způsobem ze státního rozpočtu je dalším nástrojem vlády. K dosažení žádoucí rovnováhy ale musí přispívat i výzkumné instituce a vysoké školy samotné, a to zejména aplikací racionálních strategií pro každý obor své výzkumné činnosti.

Výzkum vykonaný pro veřejnou správu prakticky znamená výzkum financovaný bez příspěvku soukromého kapitálu. Na takové výsledky má mít veřejnost plná práva použití od počátku (právo autorské je nepřenosné). Nakládání s výsledky – a jde hlavně o duševní vlastnictví, tj. autorská práva a kopírovací monopol – vzniklými spolufinancováním z veřejných a soukromých zdrojů by mělo za stávajících mezinárodních dohod^[9] být ošetřeno v dokumentaci dotačních programů a následně smluvně mezi právnickými osobami v každém projektu. V rámci úsilí o sjednocení grantových výzev chceme, aby i pro tyto aspekty existovaly funkční vzory smluv. Jelikož paralelně usilujeme o volné použití výsledků výzkumu, o přeorientování hospodářství na vysokou přidanou hodnotu a o to, aby se soukromý sektor (průmysl) více zapojoval do výzkumu a vývoje, chceme první bod prosazovat tempem, které umožní realizaci i těch dalších dvou.

Nezávislostí veřejného výzkumu rozumíme to, že tvorba výsledků výzkumu financovaného částečně nebo zcela z veřejných rozpočtů nepodléhá jiným vlivům než (veřejnému) zadání a profesní etice výzkumníků. Proto je práce na nezávislosti veřejného výzkumu především prací na růstu profesní etiky výzkumníků, což bude obnášet jednak pokračující boj proti plagiátorství na straně jedné a jednak tlak na to, aby se odměňování výzkumu v rámci institucí stále více orientovalo na kvalitu.

Naše snaha o to, aby se soukromý sektor více podílel na financování vědy a výzkumu není snahou o větší propojování vědy s průmyslem a jeho zájmy. Jde nám o růst míry, s jakou průmysl zapojuje výsledky výzkumu a vývoje do nových produktů a služeb, což je jeden z aspektů zvyšování přidané hodnoty v hospodářství.

Tyto obory výzkumu se napříč regiony liší. Mezi ty, ve kterých jsme silní jako ČR, patří třeba velmi aktuální virologie. Jelikož si peníze silné obory dovedou sehnat a jelikož právě jim jsou směřovány větší alokace z prioritní osy 1 OP VVV, podpora ze strany státu znamená hlavně snižování administrativních bariér a rozvoj oddělení jednotlivých institucí, která podporují přenos poznatků do praxe.   

Především snižováním bariér v jejich přístupu k využívání výzkumných infrastruktur – výpočetních klastrů, materiálové diagnostiky atp. Poskytneme dotační programy (vouchery) na přístup k těmto infrastrukturám. Další bariéry plynou z jiného tempa práce, nastavení priorit a imperativu termínů mezi soukromou a akademickou sférou. Ty ale může snižovat jen vzdělávání; ideální jsou k tomu praxe v opačné sféře během studií, což ale není něco, co by stát ovlivňoval přímo.