Lesníkům se rozšíří možnosti lesnického hospodaření. Zároveň se sníží administrativní náročnost.
Je to vidět už i z dálky: přicházíme o lesy! Zastavme jejich rozpad, usnadněme práci lesníkům a posilněme biodiverzitu krajiny.
České lesy mají problematickou dřevinnou skladbu a strukturu.[1] Přemnožená zvěř působí značné škody.[2] Část lesních půd je ochuzená o živiny a lesy jsou sužovány suchem.[3] I přes vlhký rok 2020 se dál šíří kůrovcová kalamita.[4] Chybí jasná vize a plnění státní lesnické politiky.[5]
Dlouhodobé sucho a následná kůrovcová kalamita zřetelně poukázaly na špatnou strukturu našich lesů z pohledu druhové, věkové a prostorové skladby.[6] V mnoha lokalitách je půda ochuzená o živiny nebo je jejich dostupnost omezena sníženým zásobováním vodou.[7] Dominantní holosečný způsob hospodaření a množství stejnověkých monokultur a stejnorodých porostů vedou ke snižování druhové pestrosti, adaptability a odolnosti lesů.[8]
Stavy spárkaté zvěře jsou několikanásobně vyšší, než je optimum, a to způsobuje problémy při obnově lesa. Zvěř likviduje jak přirozeně se obnovující dřeviny, tak i významnou část uměle vysázených stromků.[9]
Negativní dopady klimatické změny, výkyvy počasí i chemické znečištění oslabují zdravotní stav dřevin a snižují jejich reprodukční schopnost.[10]
Systém státní správy lesů i jejich ochrany je nevhodně nastaven, realizován a finančně je podhodnocen. Vyžaduje reformu a zejména digitalizaci. Nezbytná je i revize úlohy odborných lesních hospodářů coby spojky mezi státní správou a vlastníky (zejména menších) lesů.[11] V přístupu ke správě státních lesů zásadně chybí dlouhodobé politické zadání navazující na strategické cíle státní lesnické politiky.
V ČR neexistuje surovinová politika pro dřevo, velké objemy dřeva jsou exportovány bez přidané hodnoty, chybí politika podpory lesnicko-dřevařského sektoru rozvíjející jeho potenciál pro udržitelnost a rozvoj venkova.[12] Masivní těžbou v rámci likvidace současného kalamitního stavu vznikají rozsáhlé holiny, což vede i k záporné uhlíkové bilanci.[13]
Chybí nám strategie obnovy lesů, která by počítala i s využitím periodicky se opakujících se semenných let, kdy jednotlivé druhy dřevin silně plodí. Zásadním problémem je, že české lesnické politice dlouhodobě chybí vize, resp. ochota ji realizovat. Chybí také odpovědi na základní otázky, které by byly podložené odbornými podklady, veřejnou diskusí a společensky přijatelným konsenzem.[14]
Státní správa i lesnická politika bude pomáhat vlastníkům, aby udržitelně hospodařili v lesích dle ekonomické racionality a přírodních podmínek, které se zásadně mění vlivem klimatické změny. Stát bude podporovat a rozvíjet lesnicko-dřevařský sektor jako jeden funkční celek.
První výsledky očekáváme do 2 let.
Změny na úrovni státní správy lze provést během jednoho volebního období.
Změny v dřevozpracujícím průmyslu se začnou více projevovat za cca 5–8 let.
Změny v lesích se naplno projeví za cca 40 let, pozitivní efekt bude průběžný.
Pro nás pro všechny
Zdravé lesy zlepší lokální klima a stav prostředí, přinášejí rekreační i produkční funkce (dříví, houby, borůvky atd.).
Pro veřejné finance
Zvýšení lokálních kapacit zpracování dřeva zvýší podíl dřevozpracujícího průmyslu na HDP i zaměstnanost.
Lesníkům se rozšíří možnosti lesnického hospodaření. Zároveň se sníží administrativní náročnost.
Sníží se škody způsobované zvěří a zlepší se možnosti, jak reagovat na její případné přemnožení.
Odstraníme nesmyslné bariéry pro využití dřeva. Stát bude jeho využití podporovat pro vlastní investice, např. stavby veřejných budov.
Představené změny státní správy a lesnické legislativy nebudou mít zvýšené nároky na státní rozpočet. Podpora lesnictví je předpokládaná ve stejné výši, jako je v současnosti. Případné investice do rozvoje lepšího využití dřeva jako obnovitelné suroviny by byla v ideálním případě v řádu vyšších stamilionů korun ročně, konkrétní částka bude určena na základě rozpočtové reality.
Podoba lesů je výsledkem dlouhodobých procesů, na které má člověk velký vliv, ale některé věci prostě nedokáže jednoduše ovlivnit. Cílem smysluplné lesnické politiky musí být nastavit systém pravidel lesního hospodaření (vč. kontroly) tak, aby měl vlastník i lesní hospodář možnost vybrat skutečně nejvhodnější způsob hospodaření pro danou lokalitu, aby nebyl zbytečně brzděn požadavky vyplývajícími z legislativy a zejména vyhlášek a aby se mu dané hospodaření vyplácelo i ekonomicky. Ostatně udržitelnost spočívá v souladu ekonomiky, ekologie a sociálních aspektů.
Nechceme slibovat něco, co z pozice politika můžeme ovlivnit jen nepřímo. Co ale můžeme slíbit, je vytvoření takového systému, který bude vlastníky a hospodáře pozitivně motivovat a usnadní jim skutečně udržitelné hospodaření.
Zdravé lesy potřebují určitou harmonii, a to včetně rovnováhy porostů se zvěří. V současné době jsme na řadě lokalit ČR svědky dramatického přemnožení zvěře, která spásá obnovující se porosty, a to jak uměle vysázené, tak i přirozeně se obnovující. To komplikuje obnovu lesů po kůrovcové kalamitě a způsobuje vlastníkům velké náklady (kromě škod se jedná i o nutnost investic do kolektivní ochrany stromků).
Cílem není vyhlazení zvěře, jak je nám některými aktivisty podsouváno, ale její udržování v takových stavech, které jí umožní kvalitní život v adekvátních podmínkách a zároveň jeí populace nebude zásadním způsobem narušovat stabilitu ekosystému.
Příjmy z těžby dříví byly tradičně hlavním zdrojem příjmů z lesnictví. Je otázkou, zda je reálné, aby tento stav trval i do budoucna. Lze předpokládat, že se ekonomika lesnictví v následujících dekádách dramaticky změní. I přesto očekáváme, že hospodářské lesy budou dominantním typem lesů na našem území. Nutno také říci, že hospodářský les neznamená automaticky plantáž bez života – na řadě příkladů vidíme, že i hospodářské lesy mohou být velmi hodnotným ekosystémem. Dokud ale budou hospodářské, bude ekonomická rentabilita klíčová.
Ruku v ruce s tím má dřevo obrovský potenciál nahradit některé neobnovitelné suroviny, a to včetně plastů.