Samotný vstup do ERM II je pouze formální záležitostí, která ČNB nasměruje v tom, v jakém rozpětí vůči euru má udržovat kurz české koruny. Stát, reprezentovaný především ČNB, se tak musí snažit udržovat stabilní kurz. S tím má již ČNB dostatek zkušenosti. V tomto případě by administrativa neměla přinést významné dodatečné náklady. 

Česko mělo v březnu 2021 3. nejvyšší výnosnost na státních dluhopisech pro věřitele (1,92 procent) v EU po Rumunsku (3,23 procent) a Maďarsku (2,77 procent), což bude České republice výrazně prodražovat obsluhu státního dluhu. Výnosová křivka je pro věřitele na nule nebo pod ní ve většině zemí eurozóny (například Slovensko mělo –0,09 procent, nejvyšší výnosnost v eurozóně měly řecké dluhopisy s 0,9 procent). Výnosy věřitelů jsou nízké i v zemích, které teprve loni vstoupili do ERM II – Bulharsko (0,22 procent) a silně zadlužené Chorvatsko (0,74 procent). V České republice spolu s Maďarskem vzrostly věřitelské výnosy z dluhopisů za posledních 12 měsíců nejvíce z celé EU. Vstup do ERM II by tak měl zvýšit důvěru investorů a snížit českému státu náklady na obsluhu dluhu, což by mělo mít velmi pozitivní dopad na státní rozpočet.^[8]

Náklady na pozici národního koordinátora budou v řádu jednotek milionů korun. Celkově by měl vstup do ERM II být rozpočtově pozitivní.

Vizí je posilovat ekonomiku také strukturálně, vytvářením vyšší přidané hodnoty. To spočívá v tlaku na inovace, přesun od odvětví náročných na suroviny a manuální práci k „chytrým“ procesům. Tento přechod však sráží umělé oslabování koruny. Cílem je přistoupit k ERM II^[7] nejen kvůli přijetí eura v budoucnu, ale je to zejména v souladu s vizí, že ekonomika Česka nemá být pouze montovnou Německa. ERM II zabrání nenadálým a často umělým oslabováním kurzu, ale naopak vyvolá mírný tlak na posilování koruny, což by posunovalo kurz směrem tam, kde je jeho tržní rovnováha. Vstup do ERM II necílí na rychlé posílení měny, ale na její stabilizaci, což většinou vedlo právě k posilování, a to i díky větší důvěře partnerů v takovou ekonomiku.^[4] V případě kurzových tlaků je pohyb uvnitř fluktuačního pásma udržován jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Stabilní koruna vytváří dobré prostředí pro rozvoj, jehož vedlejším efektem je posilování koruny díky vyšší poptávce po ní.

Česká republika se zavázala přijmout euro po splnění maastrichtských kritérií. Současná rozpočtově neodpovědná vláda Andreje Babiše některá kritéria neplní a znemožňuje jejich splnění i v příštím volebním období. Stabilita eurozóny je jedním z pilířů růstu prosperity Evropské unie včetně Česka. 

Přijetí eura by ulehčilo život českým podnikatelům, kterým by klesly náklady za pojištění proti výkyvům kurzu. Úspory by pak mohli využít na reinvestice v Česku nebo na zvyšování mezd svých zaměstnanců. Přitáhlo by to také zahraniční investory a český akciový trh by se stal atraktivnějším. 

Přijetí eura by nesnížilo reálnou hodnotu našich mezd, zjednodušilo by se srovnávání cen s jinými zeměmi. Ceny dovozového i vyváženého zboží by se snížily o transakční náklady. Odpadla by nutnost měnit peníze při cestování, práci a studiu v zahraničí. Odstranění kurzového rizika by rozšířilo investiční možnosti českých občanů.

Finanční krize započatá v roce 2008 udělila eurozóně důležitou lekci, která značně otřásla důvěrou evropských občanů v euro. Tato krize byla důsledkem nezodpovědného hospodaření bank a předlužení států, které se následně ocitly na pokraji bankrotu. V reakci na to byly přijaty reformy – vznikl například Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Byl vytvořen jednotný mechanismus pro řešení bankovních problémů, po jehož dokončení přestane záchrana bank negativně dopadat na jednotlivé členské státy. 

Pandemie koronaviru ukázala, že Evropská komise dokáže poskytnout výraznou finanční pomoc i v případě nenadálých krizí. 

I když tyto nástroje nejsou dokonalé a potřebují ještě další reformy, poskytují eurozóně větší stabilitu, než má finanční systém samotné České republiky využívající českou korunu. Ten s sebou nese menší důvěru investorů a větší náklady na zajištění. Důsledky jsme pocítili například během koronavirové krize. Během jednoho měsíce klesl kurz koruny o 10 procent, což přineslo zdražování a ztrátu kupní síly českých občanů. 

Nestabilní kurz nepředstavuje problém pouze pro spotřebitele, ale i pro české firmy, které exportují zhruba 85 procent svých produktů do zemí EU, i pro importéry. 

Firmy, které obchodují se zahraničím, se proti kurzovým výkyvům často zajišťují nákupem finančních derivátů. Řada z nich proto dobrovolně na euro sama přešla. To je důvodem, proč přijetí eura podporuje například český Svaz průmyslu a dopravy. 

Navíc z šetření Svazu průmyslu a dopravy, které pravidelně provádí společně s ČNB, vyplývá, že české firmy v rámci domácích plateb používají již nyní euro dlouhodobě v intervalu 15–20 procent, tj. že 15 až 20 procent jejich domácích (mezi rezidenty ČR) plateb neprobíhá v korunách, ale v eurech.^[12] Plus samozřejmě řada transakcí vůči zahraničí je v eurech (tržby z exportu, nákupy vstupů, financování…).

V eurech je už téměř třetina objemu úvěrů, které české podniky čerpají od tuzemských bank a českých poboček zahraničních bank. Před pěti lety to bylo jen něco málo přes pětinu. Data neberou v potaz úvěry bankám a finančním institucím.

„Občas dokonce měníme do eur i stávající dlouhodobé úvěry původně poskytnuté v českých korunách. Trend roste s tím, jak se rozevírají nůžky mezi úrokovými sazbami v korunách a eurech,“ říká mluvčí Raiffeisenbank Petra Kopecká.

Zmíněný třetinový podíl úvěrů v eurech může být navíc ještě vyšší, než kolik ukazují statistiky centrální banky. Její čísla nepostihnou situaci, kdy český podnik dostane úvěr v eurech od jiné firmy v rámci koncernu či od zahraniční banky, která pobočku v Česku vůbec nemá.

Vedle nižších úroků je důvodem rostoucí obliby úvěrů v eurech u českých podniků také přirozené zajištění proti výkyvům kurzu koruny vůči společné měně. Půjčky v eurech si berou zpravidla vývozci, kteří mají v této měně tržby.

Vstup do ERM II může zvýšit důvěru investorů. Země využívající euro jsou investory hodnoceny jako méně rizikové. 

Kvantifikovat přínosy a rizika přistoupení k euru je velmi obtížné. Z dlouhodobého hlediska lze ale považovat srovnávání ekonomických nerovností mezi zeměmi EU a vytvoření funkční měnové unie za jednoznačně pozitivní proces, na kterém by mělo Česko participovat. Z rostoucí životní úrovně by benefitovali především čeští občané.

Stabilní kurz koruny bez větších výkyvů může pomoci českým občanům ochránit reálnou hodnotu peněz a firmám snížit náklady na zajištění proti kurzovým ztrátám.

Kromě odpovědné rozpočtové politiky, která by byla z mnoha důvodů pro české občany výhodná, je vhodné i stabilizovat kurz koruny. 

Pro budoucí přijetí eura je důležité postupně dále slaďovat hospodářský cyklus ČR s eurozónou. 

Podmínkou přijetí eura je také minimálně dvouletý pobyt v ERM II, kdy by bylo cílem ČNB držet co nejstabilnější kurz s variabilitou 15 procent nahoru či dolů a zároveň inflaci pod 3 procenty, což by pomohlo i české ekonomice. 

Slovensko v ERM II bylo přes 3 roky a cílilo postupně na tři různě vysoké kurzy slovenské koruny vůči euru v závislosti na vývoji ekonomiky, kdy v ERM II slovenská koruna posílila postupně o více než 21 procent z výchozích 38,455 na 30,126 za euro. Dánsko, které má výjimku na přijetí eura, je členem ERM II od roku 1999. 

Za předpokladu vhodně stanovené centrální parity a po dohodě s ECB by bylo možné v rámci ERM II postupně zužovat fluktuační pásmo. Tento režim používali před přistoupením k euru v Estonsku, Litvě i Lotyšsku, které strávilo v ERM II před přijetím 8 let.

Pobyt v ERM II tak může být výhodný pro všechny a lze v něm provádět flexibilně úpravy, jak analyzuje i studie akademiků z FIS VŠE.^[4]

Nikoliv. ČR se vstupem do EU zavázala přijmout euro jako svou měnu při vstupu do EU. Kdy euro přijme záleží na reálné politické vůli a ekonomické kondici země. Jednou z podmínek tzv. maastrichtských kritérií (konvergenčních kritérií) pro přijetí eura je stabilita devizového kurzu, což reálně znamená, že alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do ERM II^[6] a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci. 

Kandidátská země není po 2 letech povinna euro přijmout (např. Slovensko bylo v ERM II přes 3 roky).

Finanční krize započatá v roce 2008 udělila eurozóně důležitou lekci, která značně otřásla důvěrou evropských občanů v euro. Tato krize byla důsledkem nezodpovědného hospodaření bank a předlužení států, které se následně ocitly na pokraji bankrotu. 

V reakci na to byly přijaty reformy – vznikl Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Byl vytvořen jednotný mechanismus pro řešení bankovních problémů, po jehož dokončení přestane záchrana bank negativně dopadat na jednotlivé členské státy. 

Pandemie covid-19 ukázala, že Evropská komise dokáže poskytnout výraznou finanční pomoc i v případě nenadálých krizí. I když jde o značný pokrok, řada mechanismů potřebuje další reformy. Ekonomické nerovnováhy mezi jednotlivými zeměmi zůstávají nadále rizikem pro soudržnost a prosperitu EU. 

Kvantifikovat přínosy a rizika přistoupení k euru je velmi obtížné, ale z dlouhodobého hlediska považujeme srovnávání ekonomických nerovností mezi zeměmi EU a vytvoření funkční měnové unie za jednoznačně pozitivní proces, na kterém chceme participovat.

Přijetí eura přinese jednorázové náklady na výrobu bankovek i mincí a na změnu měny v účetnictví státu, obcí, firem v řádech celkově jednotek miliard korun. Banky zaplatí zhruba 4,4 miliard korun jako kapitál ECB, dále přibližně 26 miliard do krizového fondu. Stát vloží zhruba 50 miliard do fondu ESM.^[13]

Úsporu přinese společnostem za omezení kurzového zajištění, směnu a vedení měn v účetnictví. Občané ušetří za směnu měny v případě cestování do zahraničí. Úspora společností se může promítnout do snížení cen pro konečné spotřebitele.

Kvantifikovat přínosy a rizika přistoupení k euru je velmi obtížné, ale z dlouhodobého hlediska lze považovat srovnávání ekonomických nerovností mezi zeměmi EU a vytvoření funkční měnové unie za jednoznačně pozitivní proces, na kterém by mělo Česko participovat. Z rostoucí životní úrovně by benefitovali především čeští občané.

Respektujeme vůli většiny obyvatel, která se k tomuto kroku staví zdrženlivě. Během příštího volebního období k přijetí eura kvůli nemožnosti splnit všechna kritéria prakticky dojít nemůže. Finální přijetí eura může být učiněno nejdříve po roce 2025. Do té doby budeme proaktivně a objektivně informovat českou veřejnost o přínosech eura, vyvracet domnělá rizika a tlačit na zmírnění rizik reálných. Věříme, že poctivým vysvětlováním postupně změníme postoj odmítající části veřejnosti k euru.

Je třeba si také uvědomit, že proces zavedení eura od vstupu do ERM II trvá přibližně 3–4 roky. O finálním přijetí eura by se mohlo po splnění podmínek rozhodnout v dalším volebním období po roce 2025, a to ve chvíli, kdy by to bylo výhodné pro Česko a české občany i EU a občany eurozóny.

Pro hladký přechod z koruny na euro budou po přechodnou dobu povinně uváděny ceny v obou měnách.

Nebude, referendum už bylo. Česká republika se zavázala euro přijmout hlasováním v referendu při  schvalování vstupu do Evropské unie. Tento závazek je součástí přístupové smlouvy.

Bude. Otálení ovšem situaci pouze zhoršuje. Česká ekonomika se díky své silné závislosti na vývozu řídí  hospodářským cyklem celého evropského kontinentu, do jehož ovlivňování ovšem Česko nemůže mluvit.  

Proto nechceme být pasivním pozorovatelem, chceme spoluurčovat vlastní osud.  Odchodem Velké Británie a vstupem Chorvatska, Bulharska a Rumunska do eurozóny se navíc dále  posouvá rovnováha mezi státy platícími eurem a těmi ostatními. Těžiště rozhodování se tak posouvá do eurozóny samotné a státy mimo – včetně České republiky – na něj ztrácejí vliv.

Naši poslanci budou prosazovat:

– reformu fiskálního paktu a důslednou kontrolu jeho pravidel,
– důslednou kontrolu čerpání evropských dotací, podmíněné dodržováním právního státu, environmentální odpovědností a omezením daňových úniků,
– jasná pravidla pro řešení dluhových krizí členských států,
– větší zohlednění pozice ekonomicky slabších států  v ESM
– dokončení bankovní unie
– další integrační kroky pomáhající zlepšení fungování měnové unie, postupné směřování k fiskální unii.

Prosazování těchto kroků je dlouhodobá záležitost, která nekončí vstupem do eurozóny. Nechceme proto nesplnění některého z bodů plánu používat jako alibi pro oddalování vstupu do eurozóny. 

Celkové hodnocení podmínek, které jsou pro vstup vyjednány (jde zejména o hodnotu konverzního kurzu, tzv. centrální parity, nebo otázku výše příspěvku do ESM), je do velké míry subjektivní a politickou otázkou. Proces vstupu do eurozóny skrze ERM II ale trvá několik let, během kterých může o konečném přijetí probíhat intenzivní veřejná diskuse. 

V rámci ERM II žádné závazky nevznikají. Každý stát eurozóny si platí své dluhy sám, ECB a Evropská komise primárně pomáhá snižovat náklady na dluhovou službu. Značný objem financí, které ČR v minulosti od EU obdržela, byl hrazen i těmito zeměmi. 

V každém společenství je třeba vzájemně sdílet jak výhody, tak i náklady, solidarita nemůže fungovat jen jedním směrem. Nikde není zaručeno, že se Česko jednoho dne nedostane do problémů. Úkolem politiků v EU je zajistit nám adekvátní účast na těchto mechanismech. 

Z hlediska výše přidělených dotací jsme si nikdy nemohli stěžovat. V případě příspěvků do ESM zastáváme názor, že by měl poměr příspěvků více zohlednit země s nižší platovou úrovní. 

Bez přijetí eura však do těchto diskusí nemůžeme vstupovat. Pokud by došlo k ekonomickému kolapsu eurozóny, zhroutila by se velmi pravděpodobně i silně navázaná česká ekonomika i bez členství v eurozóně, proto je v našem zájmu prosperita celé EU.

Chceme dát českým zaměstnancům a střadatelům jistotu, že jejich platy a úspory nebudou náhlým výkyvem kurzu znehodnoceny. Mnoho zboží (elektronika, léky, palivo, potraviny...) dovážíme ze  zahraničí. Při propadu kurzu by se zboží zdražilo. 

Likvidační může být propad kurzu koruny i pro lidi, kteří z libovolného důvodu mají dluh v cizí měně (např. hypotéka na Slovensku). 

Za druhé je stabilizace přesně to, co bychom dělali, kdybychom přijali euro, jen ta ohromná finanční nerovnováha by nešla použít na splácení státního dluhu, ale ležela by na imaginárním, nikdy nevyužitém účtu ČNB. 

Za třetí je stabilita přesně to, co z ekonomického pohledu dělá Německo. V  případě rozbití eura by jeho měna prudce vystřelila nahoru a následoval by jeho hospodářských pokles. 

A za čtvrté bude stabilizace výhodná pro české podniky, jež nyní musí vydávat na zajištění se proti výkyvům kurzu prostředky, které by jinak mohly využít na reinvestice v Česku nebo na zvyšování mezd svých zaměstnanců.

Ačkoliv bychom přijetím eura ztratili možnost samostatně ovlivňovat měnovou politiku Česka, je nutné si uvědomit, že česká ekonomika je už nyní silně závislá na eurozóně a de facto roste i padá s ní, a to bez  možnosti se přímo podílet na rozhodování o její budoucnosti.

Devalvace měny může být jen dočasným polštářem, který dokáže velmi omezeně „odpružit“ šokové změny ve světě ve vztahu k české ekonomice. Pokud ale máte velkou část rizik zajištěnou a stejně nemáte zakázky, tak vám ani oslabení kurzu koruny nepomůže. A stejně jako má výhody a nevýhody přijetí eura, tak má pro některé subjekty výhody a pro některé ale i nevýhody možnost autonomní měnové politiky a oslabení kurzu.

Podíl exportu z ČR do zemí EU v roce 2018  činil 84,1 procent (32,4 procent jen Německo).^[14] Naopak by se guvernér ČNB stal členem Rady guvernérů ECB a podílel by se tak na rozhodování v rámci měnové politiky celé eurozóny. Obdobně by představitelé českého státu získali podíl na rozhodování v dalších orgánech eurozóny. Českou suverenitu neztratíme, naopak získáme další silnou suverenitu evropskou. 

Obyvatelé některých států eurozóny získali pocit, že zavedení eura způsobilo zvýšení cen. Statistické údaje o vývoji inflace tyto domněnky však vesměs nepotvrdily.^[5] Ve skutečnosti došlo k nárůstu cen jen na některých místech a u některých položek, jejichž podíl na celkových spotřebitelských výdajích byl omezený. 

U jiných druhů zboží naopak ceny stagnovaly či dokonce klesly, takže celkový dopad na statisticky vykazovanou inflaci byl minimální. V některých případech cenový růst nesouvisel se zavedením eura, ačkoliv byl této události mnohými spotřebiteli připisován.

Uvedenému riziku, že se lidé budou obávat eura kvůli zdražování, je třeba věnovat maximální pozornost. Proto také Národní plán zavedení eura v ČR zdůrazňuje princip cenové neutrality při přechodu na euro. 

Počítá se s řadou opatření, která by měla čelit riziku vnímané inflace. Například obchodníci budou mít povinnost uvádět na cenovkách současně ceny v korunách i eurech. Počítá se s častějším sledováním cenového vývoje u vybraných položek každodenní spotřeby. Vhodnou formou budou zveřejňovány případy zneužití zavedení eura k případnému neodůvodněnému zvýšení cen.

K inflaci může dojít pouze v delší perspektivě v důsledku reálné konvergence ekonomiky, která se již nebude moci projevovat skrze kurzový kanál, ale pouze skrze růst mezd (ta způsobí růst cen služeb tj. inflaci). Inflaci taženou reálným růstem ekonomiky a mezd však nelze považovat za nevýhodu.

Teď nemáme euro a máme jednu z nejvyšších inflací v Evropě. S hodnotami přes 3 procenta jsme velmi daleko od průměru eurozóny, který se nyní pohybuje v desetinách procenta. A i ekonomicky srovnatelné země v eurozóně mají nižší míru inflace než Česko. Faktorů vývoje cen je více, než jen vývoj kurzu a používaná měna. Důležité je i to, do jaké míry je to spojeno s růstem ekonomiky.