Kde jsou časy, kdy lidé dávali politiky za vzor svým dětem. Vraťme to zpět ve verzi pro 21. století! Slušně, hrdě, otevřeně. Bez oligarchů.
Stylem pokus omyl už stát dál řídit nejde. O zákonech a investicích rozhodujme chytře: na základě dat, jejich analýz a pilotních projektů.
Český stát čelí výzvám 21. století, které řeší metodami z hluboké minulosti. Místo faktů a analýz je řízení státu založené spíš na dojmologii a ideologii.[3, 5, 10] Výsledkem je neefektivní stát, který nedokáže zajistit kvalitní veřejné služby[1] a hází občanům a podnikatelům klacky pod nohy.
Výkon české státní správy je vzhledem k úrovni ekonomického rozvoje země v mezinárodních žebříčcích hodnocen jako velmi slabý. ČR je například v žebříčku výkonnosti veřejného sektoru umístěna na 99. příčce, a patří tak mezi nejhorší na světě.[1] Ve srovnání Světového ekonomického fóra z roku 2017 v oblasti transparentnosti tvorby politik se Česko umístilo na 73. místě ze 137 zemí za státy jako Rusko, Zambie či Uganda.[2]
Jak akademické studie, tak analýzy samotných státních útvarů ukazují neschopnost našeho státu vycházet při tvorbě zákonů a dotačních programů z dostupných faktů.[3, 4, 5] Odborníci upozorňují, že na ministerstvech neexistuje „účinný transfer a implementace vědeckých poznatků do praxe“ a „na rozdíl od jiných zemí EU na úrovni vlády neexistuje žádná strategická jednotka, která by se programově opírala o aplikaci vědeckých poznatků ve veřejné správě“.[6]
Společenské vědy a zkušenosti ze zahraničí poskytují poznatky o fungování ekonomiky, společnosti, chování jednotlivců atd. Bohužel ČR na rozdíl od vyspělých zemí nedokáže tyto poznatky využívat.[5] Výsledkem je zcela zbytečný hazard s ekonomikou a v nejhorších případech přímo se životy občanů jako během pandemie koronaviru.
Ve výrobě či službách jsme v Česku schopni využívat nejmodernější technologie, nepřímo tak čerpáme z výsledků výzkumu a vývoje z celého světa. V oblasti státní správy ale neustále vymýšlíme nové, ryze české kolo.
Bohužel nedokážeme aplikovat ani standardní metodologie, jako jsou posouzení dopadů připravované legislativy nebo analýza nákladů a užitků (cost-benefit analysis – CBA). Pokud jsou ministerstva na základě pravidel nucena takové nástroje využít, činí tak v naprosté většině případů čistě formálně. Z užitečného nástroje se tak stává byrokratická přítěž.
Řízení státu založíme na faktech, a to po vzoru jiných vyspělých států, jako je např. Nový Zéland. Omezené zdroje stát využije co možná nejvíce účelným a účinným způsobem. Stát tak poskytne kvalitnější služby a ušetří miliardy. Nebudou přijímány nefunkční či škodlivé zákony.[15]
Pro mladé
Stát řízený na základě faktů dokáže řešit nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé problémy, jako jsou společenské nerovnosti nebo změna klimatu.
Pro rodiny s dětmi
Zodpovědné řízení veřejných financí umožní poskytování kvalitních veřejných služeb, jako je vzdělávání či efektivní podpora rodin.
Pro lidi ve zralém věku
Stát efektivně spravující finance pomůže zajistit i dlouhodobou udržitelnost penzijního systému bez negativních dopadů na celou společnost.
Pro seniory
Kvalitní regulace na základě faktů spolu s efektivním řízením veřejných financí umožní poskytování kvalitní zdravotní a sociální péče.
Pro zaměstnance
Transparentní a předvídatelné právní prostředí je nezbytným předpokladem pro prosperitu a zaměstnanost.
Pro živnostníky a podnikatele
Transparentní a předvídatelné právní prostředí je nezbytným předpokladem pro prosperitu a rozvoj podnikání.
Pro lidi ve finanční tísni
Řízení na základě faktů znamená, že stát zná potřeby svých občanů a přijímá nejefektivnější a nejhospodárnější řešení zjištěných problémů.
Pro veřejné finance
Řízení státu na základě faktů je jasný a moderní princip veřejné správy, umožňující za minimum nákladů maximálně zvyšovat kvalitu života.
Finanční náklady na výše zmíněná opatření se týkají především Vládního analytického útvaru. Jeho předpokládané roční náklady na provoz jsou několik desítek milionů korun. Očekáváme však, že výsledné úspory, které ve státní správě vzniknou díky jeho činnosti (např. díky efektivnějšímu řízení veřejných financí či kvalitnějším regulacím), výrazně převýší náklady na jeho provoz. Například přínosy britské organizace Behavioral Insights Team, která aplikovala poznatky behaviorálních věd pro designování veřejných politik ve Spojeném království, převážily více jak dvacetkrát náklady na její provoz.[7, 8]
Vládní analytický útvar nebude novým úřadem, ale vznikne v rámci Úřadu vlády. Rozhodně nebude úřadem klasických úředníků s razítky, ale spíš něco jako moderní vědecká instituce s motivovaným týmem lidí, kteří přinesou i zkušenosti ze zahraničí. V české státní správě podobný centrální analytický útvar chybí. Analytické skupiny sice existují při většině ministerstev, jsou však kapacitně výrazně podceněné a zabývají se čistě resortními problémy. Odborníci, ale třeba i samotné Ministerstvo pro místní rozvoj navíc upozorňují, že v Česku chybí centrální orgán, který by například koordinoval tvorbu a implementaci strategií.[9] Centrální analytické útvary jsou běžné v jiných státech, jako například v Nizozemsku (Centraal Planbureau) nebo na Slovensku (Útvar hodnoty za peníze) či Novém Zélandu (Policy Project).
Nepůjde o běžné úředníky, ale o analytiky a další odborníky s úkolem maximálně zefektivňovat využívání veřejných prostředků. Jak ukazují i příklady ze zahraničí, zaměstnání každého z nich se bohatě vyplatí. Zahraniční praxe dokonce ukazuje, že takové útvary mohou výrazně přispět k dlouhodobému snižování nepotřebných úřednických pozic. Navíc některá „tabulková“ místa pro tyto specialisty získáme díky reorganizaci Úřadu vlády.
Naopak, navrhované změny proces tvorby zákonů zjednoduší a zrychlí. V současném systému přijímání zákonů se návrhy často zaseknou v meziresortním připomínkovém řízení nebo později v Parlamentu. Do těchto fází totiž vstupují nekvalitní návrhy zákonů, jejichž podoba se poté horko těžko napravuje. Navrhované změny ale přispějí k tomu, aby návrhy zákonů vznikaly už od počátku v co možná nejkvalitnější podobě na základě znalostí společenských věd a dobré praxe ze zahraničí, což celý následný proces přijímání urychlí a zjednoduší.
Vycházíme ze zkušeností odborníků ze zahraničí, kteří dané procesy používají v praxi. Zde je stručné shrnutí pro přípravu legislativy. Dříve než se začne psát jakýkoliv zákon, příslušné ministerstvo (navrhovatel zákona) popíše srozumitelným jazykem problém, který chce řešit, včetně jeho rozsahu a příčin. Následně navrhovatel zákona popíše řešení (teze – věcný záměr), které mají popsané problémy odstranit či zmírnit. Zároveň by měl zhodnotit dopady navrženého řešení, včetně finančních nákladů. Navrhovatel pak svůj návrh musí obhájit před komisí odborníků i širší veřejností. Až po úspěšném obhájení navrhovatel sepíše legislativní návrh v právním jazyce (paragrafované znění).
Dále legislativní návrh zákona již pokračuje standardní cestou – připomínkové řízení s dotčenými institucemi, legislativní rada, vláda, Parlament, prezident.
Po určité době, například po třech letech od vstupu zákona v účinnost, by ministerstvo, které schválený zákon předložilo, podalo zprávu o fungování přijatého zákona. Zprávu by schválila vláda a předložila Parlamentu k prodiskutování. Více k tématu chytré tvorby zákonů zde.