Exekuce má vést k naplnění závazku, ne k celoživotnímu prokletí. Zaveďme férový systém, který ulehčí jak dlužníkům, tak i věřitelům a státu.
Změňme systém podpory, péče a služeb, aby se lidé o rodině rozhodovali skutečně svobodně. Těm, kteří rodinu chtějí, má stát vhodně pomoci.
Rodinám chybí stabilní finanční i sociální zázemí, a je pro ně proto těžké plánovat budoucnost na desítky let dopředu. Podpora péče o děti, nemocné, seniory, o vzdělávání, sladění pracovního života, dávky a další systémy jsou pro rodiny nepřehledné a nefungují jako celek.[6]
Často narážíme na dvě protichůdné teze „rodina je základ státu“ a „stát nemá do rodin co mluvit“. Paradoxně se pak potýkáme s tím, že rodinnou politiku máme trochu všude, ale v podstatě nikde.
Rodinná politika státu je roztříštěná do jednotlivých agend pod různými ministerstvy, která mají často zcela rozdílné priority. To vede k časté neschopnosti domluvit se na systémovém a efektivním řešení.
Zřetelný je tento problém u služeb péče o děti, kde neshody mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy aktuálně ohrožují stovky provozovatelů dětských skupin a tisíce rodičů.[1] Podobný problém je i v ústavní péči o děti, kde neshody mezi Ministerstvem zdravotnictví a MPSV brání efektivnímu zajištění dlouhodobé péče.
Na dané problematiky se dívají zástupci jednotlivých ministerstev pohledem svých agend, nikoliv pohledem rodin a životních situací, ve kterých se rodiny ocitají. To je třeba změnit a začít se o rodiny skutečně zajímat, a to včetně těch se specifickými potřebami – vícegeneračních, vícečetných, sendvičových, pěstounských, s osobami s postižením, s příslušníky národnostních a etnických menšin či rodin sociálně vyloučených.
Sjednocení systémů by ale nemělo vést ke ztrátě možnosti rodin zvolit si formu péče o děti (MŠ, dětská skupina, lesní školka atd.).[19] Právě příklad předškolní péče ukazuje, že snaha o prosazení striktních pravidel a omezení služeb neznamená krok kýženým směrem. Naopak je potřeba rodinám ponechat maximální možnost volby a ze strany státu dohlížet především na základní pravidla a ochranu před nátlakem, podvody a predátorským chováním.
Současnému nastavení rodinné politiky chybí systémová a finanční podpora prevence. Protože efekt prevence je složitě měřitelný, často draze a komplikovaně řešíme až následky.[20]
Budeme mít dostatek míst ve službách péče o děti a na druhé straně dostatečnou nabídku flexibilních pracovních úvazků. Otcům nic nebude bránit, aby se aktivněji zapojili do péče o děti. Podpora rodin bude dlouhodobě stabilní a přehledná, aby bylo možné plánovat na roky dopředu.
Pro mladé
Mladí budou moci snáze plánovat budoucnost, rodinný i pracovní život, obdrží podporu na startu do života.
Pro rodiny s dětmi
Rodiny získají jednoznačný, přehledný a udržitelný systém, který jim umožní plánovat a hlavně slaďovat práci a péči dle vlastních potřeb.
Pro lidi ve zralém věku
Budou moci svobodně volit životní strategii, dospělé děti mají své bydlení, jsou finančně nezávislé a péče o vnoučata je volba, ne nutnost.
Pro seniory
Prarodiče si budou užívat života bez starostí o potomky, přitom s možností trávit s nimi čas či sdílet domácnost.
Pro zaměstnance
Zaměstnanci získají podporu ve slaďování práce a péče, aby nebyli nuceni vybírat si mezi rodinou a kariérou.
Pro živnostníky a podnikatele
Pro podnikající bude snazší flexibilně zapojit zaměstnance z řad rodičů a pečujících, zkrátí se doba, po kterou o ně přicházejí.
Pro lidi ve finanční tísni
Sociálně vyloučené rodiny získají podporu státu i komunity v místě bydliště. Děti budou mít větší šanci na vystoupení z dědičné chudoby.
Pro veřejné finance
Úspěšná rodinná politika bude v krátkodobém horizontu rozpočtově neutrální, ve středním až dlouhodobém bude pro veřejné finance přínosná.[21]
Kvalitní rodinná politika se státu vyplatí. V dlouhodobém horizontu se projeví nejen vyšším počtem dětí, ale především jejich větší šancí na úspěšný start do života. Mnohá opatření, především služby péče o děti, se státu vyplatí nejen dlouhodobě.[21] Zvýšené výdaje přinese prodloužení dobrovolné otcovské dovolené, ale bude se jednat řádově o stovky milionů korun. Taktéž podpora poradenských a komunitních služeb přinese státu zvýšení výdajů v řádu desítek milionů korun. Tyto výdaje však budou více než kompenzovány zvýšením efektivity trhu práce a produktivity zaměstnanců[4], především z řad pečujících.
Náklady na peněžitý příspěvek v rodičovství se budou odvíjet od míry využití, půjde o stovky milionů až nižší jednotky miliard korun.
Rozhodně souhlasíme s tím, že je potřeba při přijímání zákonů vycházet především z potřeb a pohledu rodin. Přejmenování ministerstva má v tomto symbolickou rovinu, která je také významná. Ministerstva pro rodinu mají mnohé evropské státy, např. Německo, Rakousko, Francie. Debatě o přejmenování ministerstva se tedy nebráníme, otázkou je, jestli by v takovém případě neměl název zahrnovat také slovo „péče“.
Aktuální situace je rozdílná v Praze, Středočeském kraji a jiných regionech. Chybí minimálně tisíce, ale spíše desetitisíce míst.[1] Nejistota kolem budoucnosti dětských skupin může přitom tento stav ještě výrazně zhoršit.
V programu je skutečně termín Tagesmutter, který můžeme doplnit o Tagesvater či obecně Tageseltern. Jedná se o službu, které je velmi populární právě v Německu a Rakousku, ale obdobné služby existují i v dalších zemích Evropy.[10] V principu jde o takovou službu, kdy si rodič ke svým vlastním dětem přibere na určitou část dne několik dětí dalších. Nejčastěji je samozřejmě tato služba využívána u dětí nejmenších, ale například v Rakousku je možné ji poskytovat až do 16 let věku. Tato služba je poskytována pro menší počet dětí (většinou 4, maximálně 6) za přiměřenou a státem dotovanou úplatu, a to fyzickou osobou ve vlastní domácnosti. Český ekvivalent neexistuje, ale bylo by dobré ho najít. Ambici zajistit podobnou službu péče o děti v malém kolektivu u nás měly mikrojesle. Bohužel však kvůli financování z evropských fondů muselo jít o právnické osoby a službu nešlo poskytovat v domácnosti.
Jde o taková nastavení daňového a dávkového systému, která způsobují, že se vyplatí pracovat nebo vydělávat jen do určité hranice, protože když tuto hranici překročíte, přijdete o mnohem vyšší sumu, než kolik si dodatečnou prací vyděláte. Jedná se například o daňovou slevu na nevydělávajícího rodiče nebo hodinové omezení docházky dítěte do předškolního zařízení. Stejným způsobem fungují některé sociální dávky, například přídavky na děti či příspěvek na bydlení. Potřebujeme takový systém, který nebude trestat za úsilí.
Rozhodně nejde, pochopitelně chceme usilovat o to, aby rodiny nacházely pomoc a podporu při řešení svých problémů. Nelze však zabránit tomu, aby docházelo k rozpadům vztahů a rodin. Občas je to nakonec nejlepší řešení pro všechny zúčastněné. Je však důležité minimalizovat negativní dopady těchto rozchodů, a to především na děti. Od toho je třeba více využívat nástrojů, jako je mediace nebo cochemský přístup u rodinných soudů.
Kvalitní nabídka kroužků, mimoškolního vzdělávání a volnočasových aktivit pro děti všech věkových kategorií a sociálních skupin je velmi důležitým prvkem prevence ohrožení rodin. Podporují jejich zdravé fungování. V případě sociálně ohrožených rodin je to způsob, jak alespoň částečně nahradit to, co v rodině není nebo nefunguje.