Také vás vytáčí, kolik případů si tu soudy přehazují jako brambor, dokud nevychladne? Zaveďme standardy, které posílí důvěryhodnost justice.
Ústava je nedotknutelná. Právě proto ale potřebuje citlivou revizi některých formulací. Ukotvěme její body, ať je zase závazná pro všechny.
Odborná debata i příklady z minulosti[4] ukazují, že Ústava po 30 letech vyžaduje změny. Některé instituty je vhodné zpřesnit či upravit.[1] Na druhé straně tam, kde Ústava čelí tlaku na změnu politického systému, dělby moci, samosprávy či oslabení základních práv, je třeba ji hájit.
Po téměř 30 letech si Ústava ČR zasluhuje širší politickou a odbornou debatu nad dílčími změnami. Jako červená nit se všemi diskutovanými body vine požadavek na ochranu vyváženosti systému a nezávislosti klíčových demokratických institucí, ovšem při důrazu na efektivitu vládnutí.
Doposud se ústavní změny odehrávaly pouze v režimu dílčích a často nekoncepčních změn, což bylo dáno zejména omezenou politickou shodou nad uvažovanými změnami.[2] Proto je potřeba jednotlivé úpravy postihnout komplexně.
V tomto volebním období dojde k zavedení elektronické sbírky zákonů, na což by měla ústavní úprava reagovat.[17]
Vzhledem k sílícímu tlaku na nezávislé instituce, jako jsou Ústavní soud či Česká národní banka, vzniká potřeba tyto instituce uchránit od „každodenních“ politických zájmů zvýšenou rigiditou zákonů, které upravují jejich poslání a pravomoci.[4]
Sestavování vlády a výkon pravomocí prezidenta republiky se v posledních volebních obdobích ukázalo být palčivým problémem.[6] Prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman se opakovaně nesnažili umožnit hladký vznik legitimní vlády s důvěrou Sněmovny[18], resp. nevykonávali svůj úřad s akcentem na udržování stability a ochrany ústavnosti.
Dlouhodobě se diskutuje o postavení ústavních soudců a zajišťování jejich nezávislosti.[7] Ústavní změny musí reflektovat i zjednodušení soudní soustavy.[19]
Ústava by měla umožnit rozdělení kompetencí mezi orgány územních samosprávných celků (problematika vyhrazené působnosti rady, kompetencí starosty a pojistek), pokud tak stanoví zákon.
Možnost přímé demokracie obsahuje Ústava od roku 1993[21], ale dosud nebyla naplněna. Řešení musí být detailně promyšleno a musí vycházet ze zahraničních zkušeností i kulturních specifik ČR, aby výsledný model byl funkční a obsahoval pojistky proti zneužití.
Ústava lépe ochrání ústavní pořádek, demokratický právní stát a parlamentní formu vlády. Ústavní legislativní rámec bude kvalitnější, sestavování vlády zodpovědnější, ústavní soudci budou mít lepší garance nezávislosti a pravomoci prezidenta budou jasněji vymezené.
V prvním roce budeme usilovat o dosažení shody nad ústavními změnami mezi politickými stranami a mezi komorami Parlamentu ČR.
Do 2 let chceme prosadit ústavní zákon v obou komorách Parlamentu ČR.
Pro nás pro všechny
Ústava lépe ochrání práva lidí, krajů a obcí, bude odolnější vůči politickým krizím. Ke klíčovým otázkám bude možné vyjádřit se v referendu.
Ústavní změny si nevyžádají prakticky žádné náklady či nároky na státní rozpočet.
Ústavní systém skutečně funguje dobře. Nikoliv však optimálně. To se projevuje stále častěji. Ať již je to potenciální úpadek nezávislých institucí klíčových pro rovnováhu systému nebo nešťastné jednání prezidenta republiky, které je umožněno nevyjasněnými či příliš obecnými pravidly.
Aby mohl Senát svou roli plnit, potřebuje možnost zabývat se důsledněji klíčovými normami, a to i ve výborech. Zvýrazní se tím celková role Senátu jako korektora legislativního procesu. Ostatně jsme to viděli v poslední době velmi zřetelně hned v několika případech (daňové zákony, pandemický zákon). Tím se posílí i jeho celková smysluplnost.
Tyto instituce fungují nejlépe, pokud jsou skutečně – a nikoliv jen papírově – nezávislé. Vytvoření systému tzv. organických zákonů, které pomohou upevnit stabilitu, ale zároveň neznemožní reagovat na nutné změny, je optimálním řešením tohoto problému.
Návrh není omezením, ale naopak podpořením role Ústavního soudu. Ochraňujeme ho před možnými vrtochy většiny ve Sněmovně tím, že bude nutný souhlas Senátu s úpravami zákona o Ústavním soudu, a zároveň posilujeme institucionální nezávislost soudu pomocí omezení výkonu funkce na jedno funkční období. Práce soudu by totiž neměla být postavena jen na jednotlivcích, ale spíše na systematických zárukách.
Cílem je vyjasnit roli prezidenta při těchto aktech tak, aby bylo zřejmé, že nemůže do těchto odborných procesů věcně zasahovat a bezdůvodně odmítat jmenování, protože dle Ústavy není z výkonu své funkce za ně odpovědný.