Cesta k vyšším mzdám a ziskům vede skrz zaměření se na úkony, kde si český podnikatel a zaměstnanec dokážou ukrojit větší část z ceny finálního produktu. Empirický výzkum ukazuje, že nejvyšší marže firma získá vývojem produktu a schopností ho prodat.^[11] Příkladem je společnosti Apple, která se zaměřuje přesně na tyto úkony – vývoj a prodej – výrobu přenechává jiným. České firmy se naopak často specializují na standardizovanou výrobu, kde jsou marže nízké.^[14]

Pokoušet se porazit zavedené zahraniční firmy ale není vhodnou strategií. Vývoj a prodej chytrých telefonů v Česku nevznikne. Lepší je se utkat o výnosné pozice v dynamických odvětvích. Tam jsou ostatně české firmy už dnes úspěšné. Příkladem jsou odvětví počítačových her, kybernetické bezpečnosti nebo zdravotnického vybavení.

Diverzifikace českého hospodářství směrem k moderním odvětvím – chytré výrobě, chytrému prodeji – je tedy i cestou k vyšší přidané hodnotě. Stávající situace je však tristní – český podíl zaměstnanosti ve vědecko-technologických oborech je jedním z nejnižších ze států EU.^[9] Přitom právě taková pracovní síla je komplementární k úspěšnému přechodu k průmyslu 4.0 a moderní výrobě obecně.^[12]

Úlohou státu je vytvořit podmínky k modernizaci hospodářství, nikoliv ji řídit. Ty jsou ale v současnosti nedostatečné, ať už jde o podmínky podnikání^[4], byrokratickou zátěž, podporu zavádění nových technologií nebo náročnost zaměstnávání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí.^[13]

Zásadním přispěním státu k modernizaci ekonomiky je dlouhodobě naplňovaná inovační strategie, která by byla schopna koordinovat výzkum a vývoj se snahami českých firem, případně i se strategickými zahraničními investicemi. Byť existují pozitivní příklady i v Česku (například strategie Jihomoravského kraje), na národní úrovni stát v roli koordinátora v současnosti selhává.