Pojďme zase najít důvod poctivě pracovat a vydělávat peníze. Namísto lidí si posviťme na nesystémové výjimky z daní a technologické giganty.
Stát daně nevybírá. Nechává se od nás prosit, aby si je vzal, a ještě má řeči. Zjednodušme správu daní a namísto omylů trestejme podvody.
Daně a odvody vybírá až devět různých institucí, každá s jiným formulářem. Poplatníci tak ročně stráví 230 hodin plněním svých povinností. To je čtyřikrát více než v Estonsku a o 50 procent více, než činí evropský průměr.[1] Správa daní nás ročně stojí více než 10 miliard korun.[2]
Administrativa spojená se správou daní je složitým a náročným procesem. Podle mezinárodních srovnání je správa daní pro adresáty v Česku jednou z nejnáročnějších v evropském měřítku. V České republice totiž daně a povinná pojistná vybírá jak Finanční správa, tak správa sociálního zabezpečení a dalších sedm samostatných zdravotních pojišťoven. Přičemž každá z institucí využívá vlastní formuláře a vlastní postupy pro správu a kontrolu povinností.[1]
Nejvyšší kontrolní úřad ve svých kontrolních závěrech uvádí, jak složitou práci a jakým podílem z pracovní doby jsou berní úředníci zatěžováni rutinními operacemi.[2]
Podnikatelé i fyzické osoby jsou zatíženi administrativními povinnostmi, které musí plnit často na papírových formulářích. Naprosto brutálním způsobem to demonstruje registrační a jiná povinnost zaměstnavatelů. Existence 7 zdravotních pojišťoven znamená, že podnikatelé komunikují celkem až s 9 subjekty.
Systém elektronické správy daní (tzv. EPO2) je zastaralý a nekomunikuje s ostatními.[2]
V rámci sněmovního tisku 580, resp. tisku 841 byl umožněn rozvoj elektronické správy daní.[9] Na základě této legislativy byl vytvořen projekt MOJE daně. Finanční správa jej v následujících měsících finalizuje, systém však bude fungovat bez sloučení povinných pojistných na jednom místě.
Byl schválen zákon o paušální dani, který vybraným živnostníkům umožňuje odvést daně a pojistná pouze jednou platbou na jedno místo a tím splnit všechny administrativní povinnosti.[10]
Dopady a přínosy EET nebyly vládou dostatečně vyhodnoceny. Nyní se v této věci čeká na rozhodnutí ze strany Ústavního soudu. Je nutné rámec EET přehodnotit.
Všechny daně a odvody pojistného budou placeny prostřednictvím portálu MOJE daně. Finanční správa považuje poplatníka za svého klienta. Kontroly se nesoustředí na omyly, ale na podvody.
Portál MOJE daně byl Finanční správou spuštěn k 28. únoru 2021. Jeho rozvoj ze strany Pirátů a Starostů by měl začít okamžitě, jakmile k tomu bude možnost.
Pro živnostníky a podnikatele
Živnostníci a podnikatelé uspoří čas a nervy při správě povinných odvodů a daní. Místo tří institucí budou komunikovat jen s jednou.
Pro nás pro všechny
Placení daní bude stejně jednoduché jako práce s elektronickým bankovnictvím.
Pro veřejné finance
Zacelí se daňové mezery díky efektivnější správě daní a pojistných odvodů. Elektronizace daní sníží chybovost, tedy zvýší efektivitu.
Rozvoj projektu MOJE daně je již zajišťován prostřednictvím běžného rozpočtu Ministerstva financí.
Sloučení výběru daní z příjmů fyzických osob a pojistného je největším IT projektem v historii ČR. Náklady budou v jednotkách miliard korun. Přesnější odhad nákladů budeme mít po zpracování projektu a následné soutěži o veřejnou zakázku. V roce 2011 byly náklady odhadnuty na 2,9 miliardy korun.[4] S přihlédnutím k inflaci by to dnes byly 4 miliardy, nicméně řada částí projektu byla již realizována. Díky úsporám se tato částka během několika prvních let vrátí.
Ze zprávy NKÚ[5] vyplývá, že projekt byl neúspěšný kvůli špatné implementaci, protože se jeho projektový výbor řádně nescházel a postup projektu správně neřídil, takže peníze byly utraceny za činnosti nesouvisející s JIM. Proto budeme projekt realizovat po schválení pravidel pro řízení vládních projektů a do projektového výboru jmenujeme kompetentní odborníky – viz metodika pro výběr důvěryhodných osob do odborných funkcí.
Ve studii Parlamentního institutu se uvádí, že jednotné inkasní místo funguje třeba v Estonsku a Velké Británii, kde podíl elektronicky podaných daňových přiznání u daní z příjmu je přes 95 procent, zatímco v ČR je to pouhých 25 procent.[6]
Primárním cílem sjednocení výběru pojistného a daně z příjmů není omezení daňových úniků. Nicméně lze očekávat, že snížení administrativních nákladů na placení daní drobně zvýší ochotu lidí daně platit.