Ke státní kase teď musíme přistupovat s rozmyslem. Finanční plán umožní udržitelný rozpočet, kvalitu veřejné služby i nutné tempo investic.
Ke státní kase teď musíme přistupovat s rozmyslem. Finanční plán umožní udržitelný rozpočet, kvalitu veřejné služby i nutné tempo investic.
Veřejné finance v Česku jsou nyní dlouhodobě neudržitelné.[1] Řízení výdajů postrádá vizi a měřitelné cíle. Finanční prostředky jsou alokovány setrvačností a nepředvídatelnost investic zdražuje výstavbu. Plnění cílů není zpětně vyhodnocováno, což vede k rozsáhlému plýtvání.
Aktuální zadlužení je cca 38 procent HDP a ke konci roku 2021 budeme na cca 45 procentech. Čeká nás fáze obnovy ekonomiky po covidové krizi a konsolidace veřejných financí.
Rostoucí zadlužení vede k růstu úroků státních dluhopisů. Při zadlužení na úrovni 50 procent HDP bude zvýšení úrokové míry o každý 1 procentní bod znamenat každoroční zbytečné navýšení výdajů rozpočtu o 30 miliard korun.
Veřejné finance jsou především kvůli stárnutí populace dlouhodobě neudržitelné. Česká republika si současný rozsah plýtvání nemůže dlouhodobě dovolit.[1, 13] Odhad strukturálního deficitu v roce 2021 je cca 6 procent HDP. Maastrichtská kritéria pro vstup do eurozóny vyžadují deficit do 3 procent HDP.
Bez dlouhodobě udržitelných veřejných financí nebude možné zajistit současné standardy veřejných služeb, například zdravotní péče a penze, již pro dnešní generaci padesátníků.
Tempo investic kolísá mezi 4–10 procenty státního rozpočtu.[12] Pokud chceme modernizovat stát a vytvářet v budoucnu větší bohatství, potřebujeme na to zajistit kvalitní infrastrukturu.
Podstatná je nejen výše investic, ale především jejich přínos a využití. Současné veřejné finance pracují na „setrvačník“. Vychází se z výdajů minulých období a k nim se přičtou, či odečtou výdaje nové, aniž by stát vyhodnotil, jakým způsobem byly výdaje minulých období vynaloženy a jestli bylo dosaženo stanovených cílů.[2]
Plnění cílů není definováno měřitelným způsobem, a proto ho lze vyhodnotit jen velmi obtížně. U řady významných investic státu chybí analýza nákladů a přínosů zpracovaná před jejich schválením. Existující indikátory ve vládních dokumentech se obvykle nesoustředí na hlavní problémy, vyhodnocují se s několikaletým zpožděním[3] a nejsou provázané s financemi, což je u strategie dobrou praxí.[4]
Veřejnými financemi stát neplýtvá, dává na investice nejméně 10 procent rozpočtu, výdaje pečlivě plánuje a vyhodnocuje jejich efektivitu. Občané na internetu uvidí, jak stát hospodaří. V roce 2025 bude ČR plnit Maastrichtská kritéria, tedy deficit pod 3 procenty HDP.
Pro mladé
Zastavíme zadlužování státu, takže náklady stárnutí populace neponese nastupující generace sama.
Pro rodiny s dětmi
Veřejné finance budou natolik silné, že zabezpečí dostupné služby, zejména v oblasti péče o děti a kvalitního vzdělávání.
Pro lidi ve zralém věku
Zachováme dostupné a kvalitní zdravotnictví a zajistíme udržitelnost důchodového systému.
Pro seniory
Zachováme pravidelnou valorizaci důchodů a dostupné kvalitní zdravotnictví a podpoříme rozvoj sociálních služeb.
Pro zaměstnance
Posílíme rozvoj veřejné infrastruktury, díky které se v Česku bude lépe žít i pracovat.
Pro živnostníky a podnikatele
Posílíme rozvoj veřejné infrastruktury, díky které se v Česku bude lépe žít i podnikat.
Pro lidi ve finanční tísni
Zachováme záchrannou sociální síť, jež zabrání propadu do extrémní chudoby a napomůže ohroženým skupinám například s návratem na trh práce.
Pro veřejné finance
Veřejné finance budou dlouhodobě udržitelné. Dále můžeme použít desítky miliard korun tam, kde jsou nejvíce potřeba.
Zavedení víceletého financování na základě cílů politiky, které bude možné zpětně vyhodnotit, je možné provést pomocí stávajících finančních zdrojů.
Snížení nejistoty a s ní spojené zkrácení doby realizace prioritních projektů přinese státu úspory.
Úspory přinese zpětná kontrola efektivity stávajících výdajů.
Bohužel ano. Státní rozpočet již dnes hospodaří se strukturálním deficitem okolo 200 miliard korun, a to v době, kdy má země nejvíce zaměstnaných osob ve své historii. To se velmi rychle změní, až začnou generace „Husákových“ dětí odcházet do penze a místo odvodů a daní budou čerpat starobní penzi. Stárnoucí populace s sebou nese i vyšší nároky na zdravotní a sociální péči.
Jen výdaje spojené s výplatou penzí by v letošních cenách měly do roku 2050 stoupnout o 200 až 250 miliard korun ročně.[11]