Digitalizace soudů tak, aby mohly automaticky přidělovat exekuce místně příslušným exekutorům, si v počátcích vyžádá nepatrné náklady, ale dlouhodobě se ušetří na administrativních silách.

Naopak. Znalostí místních podmínek a přesné situace dlužníka i vyšší efektivitou celého procesu se zvýší šance na vymožení částky. 

Ve velké většině zemí Evropy^[12] územní princip úspěšně funguje několik desetiletí. Pozitivní zkušenost má i náš nejbližší soused – Slovensko.^[13] Změna exekutora na návrh věřitele v odůvodněném případě (podjatost, nečinnost, vady v řízení, prchající dlužník) je nadále zachována. 

Nebude docházet k likvidaci dlužníků. Zavedení principu „1 dlužník = 1 exekutor v místě bydliště“ sníží náklady exekuce. To znamená, že dlužník uhradí více peněz na uspokojení pohledávek věřitelů a méně na exekutory. 

Dle našeho podnětu se bude exekuční návrh podávat na soud, nikoliv exekutorovi. Již dnes komunikují věřitelé s více soudy a tato komunikace může do budoucna probíhat dokonce výhradně elektronicky, protože zavedeme digitální spisy s možností vzdáleného nahlížení.

Vícenáklady to věřitelům tedy nepřinese. Veškeré návrhy dnes podávají elektronicky a v tom případě je jedno, kam elektronické zprávy posílají – nic je to nestojí. 

Rozhodně ne. Stejně jako dnes budou exekutorské úřady v každém kraji.

Pokud je exekutor nečinný nebo způsobuje průtah, může věřitel žádat soud o jeho výměnu, nebo je na exekučním soudu, Exekutorské komoře a Ministerstvu spravedlnosti (dohledové orgány), aby takovou situaci řešily. Mají na to dostatek nástrojů, v krajním případě je možná kárná žaloba, odvolání z úřadu a výměna za exekutora nového. 

Lidé se nestěhují ani kvůli spádovosti soudů, notářů nebo policie. Nebudou to dělat ani u exekutorů. Pokud se dlužník nezdržuje v místě svého bydliště, ničemu to nevadí. Místní příslušnost je zásadní pouze pro přidělení exekutora. Přikázání pohledávky z účtu, srážky ze mzdy a jiných příjmů, či prodej ne/movitých věcí nejsou záležitosti, které by se pojily s tím, kde se dlužník v danou chvíli nachází. Dlužníkům se tak nevyplatí stěhovat se do jiného kraje. Navíc v každém kraji bude přidělování exekutorů fungovat dle jasně stanoveného klíče. 

Možnost volby exekutora byla zavedena v roce 2001. Tehdy byly ale pravomoci exekutorů nepoměrně menší. Pozdějšími novelami získali exekutoři možnost rozhodovat o některých otázkách, které byly předtím vyhrazeny soudům. Tím, že exekutoři dostali některé pravomoci soudců, je nezbytné, aby byli více nezávislí na stranách sporu. 

Exekutor je dnes vykonavatelem veřejné moci stejně jako soudce. Je absurdní, aby si jej vybírala jedna strana sporu. Právo volby exekutora je pouhý mýtus, Ústava takový nárok vůbec nezná. Soudce, notáře v dědickém řízení a insolvenčního správce si také nelze vybrat a nikomu to nepřijde divné. Proč by se měl vybírat exekutor? Exekutoři navíc na rozdíl od notářů a insolvenčních správců mají pravomoci soudu první instance a jako takoví mají být nestranní a nezávislí. To nikdy nebudou, pokud budou finančně závislí na jedné straně sporu – na věřitelích, kteří jim dávají zakázky. Volba exekutora se neosvědčila, naopak vedla k exekučnímu boomu. 

Věřitelé budou mít i nadále možnost vybrat si inkasní agenturu nebo advokátní kancelář k mimosoudnímu vymáhání. 

Exekutoři jsou v Německu zemskými státními zaměstnanci, ale mají specifické postavení v tom, že jsou nezávislí ve způsobu, jakým vykonávají svou profesi. Výkon výsostných oprávnění se jakožto stálý úkol zpravidla přenáší na příslušníky veřejné služby, kteří jsou ve veřejnoprávním služebním a přísežném poměru. Služební a platové poměry orgánů, pověřených výkonem rozhodnutí, stanoví spolkový soudní dvůr prostřednictvím spolkového ministra spravedlnosti a na úrovni jednotlivých spolkových zemí soudy spolkových zemí prostřednictvím zemských justičních správ. Při výkonu rozhodnutí postupuje exekutor samostatně. Dohled nad exekutory vykonává soud, konkrétně dohlížející soudce okresního soudu, u kterého působí. Exekutor však při výkonu činnosti nepodléhá přímému vedení soudu. V Německu neexistuje samosprávný orgán exekutorů.^[14]

Současná praxe paradoxně předpokládá domluvu věřitele s exekutorem. Institucionální věřitelé někdy vyvíjejí nátlak na exekutory příslibem dalších exekucí nebo zrušením obchodního vztahu.^[15] Výsledkem je však drancování dlužníků. Platí, že čím větší exekutorský úřad, tím větší obavy exekutora ze ztráty klienta.

Odměna exekutora se stále částečně odvíjí od vymožení pohledávky. Exekutor by tak vstřícnou dohodou s dlužníkem bojoval sám proti sobě. 

Teritorialitou se zruší vazby mezi věřitelem a exekutorem. Exekutor bude rozhodovat nestranně a nezávisle v souladu se zákony, obdobně jako soudy či notáři. Nebude tedy dále závislý na věřiteli a dalším přísunu spisů od něj. Pokud by exekutor bezdůvodně nekonal, věřitel může na soud podat návrh k jeho výměně. 

Postupné zavedení místní příslušnosti nemůže trh nijak destabilizovat. Úřady se skutečně liší co do rozměrů, všechny ale bez problémů zvládnou několik tisíc exekucí ročně. Exekutorské úřady jsou plně digitalizované a provádějí mobiliární exekuce – tedy zabavování majetku dlužníka v terénu. Může dojít k nějakému propouštění pracovníků. Jiné úřady ale další pracovníky zase zaměstnají. Pakliže některé úřady neposkytují služby stejné kvality, nepoužívají stejné metody a nedosahují stejné úrovně úspěšnosti, zasáhnou dohledové orgány. Proto je máme. 

I po prosazení našeho návrhu bude stále platit fakt, že exekutor maximalizuje svou snahu o kvalitní službu, protože se bude jeho odměna odvíjet od vymožené pohledávky. Pokud nevymáhá, nedostává zaplaceno. 

Teritorialita zkrátí vzdálenost od exekutora k povinnému (dlužníkovi), což sníží náklady na cestovné a dopravu. Umožní využívat mírnější způsoby exekuce a sníží počet excesů. Povinnému se zvýší šance na osobní dohodu o splnění dluhu, zpřístupní se mu splátky na pokladně i nahlížení do spisu. Mnoho dlužníků nemá ani prostředky na jízdné v případě, že se jim nedaří kontaktovat exekutora telefonicky či prostřednictvím internetu. Slučování přinese snížení nákladů na vymáhání díky odstranění duplicit. Zaměstnavatelé budou komunikovat pouze s jedním exekutorem, a vyhnou se tak nadbytečné administrativě. Věřitelé, dotčené instituce, stát i exekutor získají stoprocentní přehled o počtu a výši dluhů u jednotlivých povinných.^[16]

Naprostá většina povinných (dlužníků) má bydliště v místě, kde se fakticky zdržuje. Ti, kdo se zdržují jinde, než udávají úřadům (většinou záměrně), i tak zpravidla bydlí v nejbližším okolí původní adresy. Nově po takovém dlužníkovi nebude současně pátrat 5 nebo 10 exekutorů z celé republiky – opakované exekuce na tutéž osobu postihují 60 procent povinných. Průměr u nich je 5 exekucí na 1 osobu.^[1] Nová úprava může naopak motivovat dlužníky, aby si hlásili místo trvalého pobytu alespoň do svého kraje, protože tím získají exekutora ve své blízkosti a sami si tím ušetří náklady. I když se dlužník nebude pohybovat v kraji, kde sídlí soud, který nařídil jeho exekuci, exekutorovi to nijak nebrání, aby vymáhal srážkou ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu, prodejem ne/movitých věcí atd. 

Náhrady cestovného jsou sice omezeny, ale zbytečně se sčítají v případě vícečetných exekucí na straně povinného. Snížení nákladů na vymáhání zvýší šanci povinného splatit své dluhy. Přepravné či stěhovací náklady za přesouvané či zajištěné věci nejsou, a do budoucna ani nemůžou být, omezeny. 

Dožádané subjekty, u nichž exekutor zjišťuje majetek povinného, budou zatěžovány výrazně menším množstvím dotazů. Tentýž povinný bude jen u jednoho exekutora, zatímco dnes se na každou z opakovaných exekucí ptá několik exekutorů zvlášť. Zaměstnavatele a další instituce takové dotazy v současnosti zbytečně zatěžují a navíc se vystavují vysokým pokutám v případě, že na dotaz nestihnou reagovat. 

Teritorialita toto riziko zmírní. Současný systém najímání exekutora oprávněným vede k prorůstání vazeb věřitel – advokát – exekutor, nezřídka i ke vzniku konglomerátů  exekutora, vymahačské firmy a advokátní kanceláře, kdy už není jasné, kdo je kdo. V situaci, kdy je exekutor závislý na přísunu práce od jednoho z účastníků exekučního řízení, nelze o nezávislosti vůbec mluvit. 

Exekutoři jsou do svého úřadu jmenováni s předpokladem, že znají a umějí vykonávat právo. Pokud tomu tak není, je na místě kárná žaloba nebo odvolání.