Co kdyby nebylo na nájem? Ocitli bychom se v kůži statisíců Čechů – dospělých i dětí. Vraťme jim důstojné bydlení! Vydělá na tom i stát.
Ze společenského ghetta musí vždy vést cesta ven. Vybudujme ji kvalitním vzděláním, pomocí s hledáním práce i nabídkou dostupného bydlení.
Více než 400 obcí se potýká s rozsáhlým sociálním vyloučením. Chudoba ohrožuje přes 900 000 lidí. Nerovnost v přístupu ke vzdělání, bydlení a práci vede ke zhoršené kvalitě života části občanů v ohrožených regionech.[1, 2, 3] Řešení problémů generuje vysoké finanční i společenské náklady.[12]
Problém sociálního vyloučení je dlouhodobý, v době pandemie se navíc zhoršuje.
Nevhodná opatření typu bezdoplatkových zón, zanedbávání prevence a nesystematičnost v poskytované podpoře stojí stát každý rok stamiliony.[12, 16, 17]
Příčiny vidíme v zanedbání 5 oblastí sociální politiky:
– kvalitního a levného bydlení,
–vhodného zaměstnání,
–služeb (zdravotních, sociálních, komunitních),
– dluhových poraden a možností řešení situace předlužených domácností,
– kvalitního vzdělávání, což vede mj. k předčasným odchodům ze škol.[12, 14, 16]
Tyto oblasti jsou provázány a mezery v nich vedou k nedostupnosti služeb kapacitně i regionálně. V nejzávažnější podobě sociálního vyloučení se potíže týkají cca 73,8 tisíc osob (0,7 procent populace).[1] Jedná se o dlouhodobě nezaměstnané osoby, rodiny sólo rodičů a rodiny se 3 a více dětmi. Až 5 procent dětí nedokončí základní vzdělání a nepokračuje na střední školy.[12, 16] Téměř každý desátý dospělý je v exekuci.[13]
Míra chudoby a její riziko se liší: v roce 2018 byla chudobou ohrožena více než pětina mladých lidí v ČR (22 procent, výzkum agentury Median). Mezi mladými lidmi bez maturity je ohroženo chudobou alarmujících 40 procent. Nejhorší situace je v Ústeckém a Karlovarském kraji. Romové byli vystaveni riziku chudoby šestkrát častěji.[1]
Ve všech oblastech se dále prohlubují rozdíly mezi jednotlivými kraji a mikroregiony. Rozdíl mezi Karlovarským krajem a zbytkem ČR je významný – ohroženo je 22,4 procent obcí, v celé ČR je to potom 8,3 procent obcí.[19]
Vzdělání úzce souvisí se sociálním postavením rodičů dětí, také rozdíly mezi školami jsou v ČR v mezinárodním srovnání velmi vysoké.[10]
Počítat s rychlým zázračným řešením nelze. Je třeba nastavit takové podmínky, aby se jednotlivé oblasti veřejného zájmu dařilo postupně posouvat od označení „nedostupné“ k hodnotě „dostupné“.
Lidé budou mít rovné šance bez ohledu na to, kde a komu se narodili. Zdravotní péče, kvalitní vzdělání a pomoc s bydlením budou dostupné všem a ve všech regionech. Legální práce se bude vyplácet i nízkopříjmovým. Ve společnosti poroste soudržnost.
Je to proces s dlouhodobým výhledem, který zcela jistě přesáhne jedno volební období.
Pro mladé
Mladí ze sociálně slabého prostředí získají přístup ke kvalitnímu vzdělání.
Pro rodiny s dětmi
Pro děti bude dostupné vzdělání, pro rodiny bydlení a zaměstnání. To vše povede k využití jejich potenciálu.
Pro seniory
Dostupná zdravotní péče v regionech, důstojné bydlení a služby odpovídající potřebám seniorů zaručí důstojné stáří.
Pro zaměstnance
Zaměstnávání s podporou a bez diskriminace bude dostupnější. Legální práce se vyplatí i lidem v exekuci.
Pro živnostníky a podnikatele
Odstraňování bariér a výhody při zaměstnávání lidí, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní, umožní rozvinout potenciál i okrajových regionů.
Pro lidi ve finanční tísni
Lidé budou mít možnost vrátit se na trh práce či získat kvalifikaci. Zaměstnání se vyplatí i lidem v exekuci.
Pro rozvoj obcí a měst
Obce získají lepší podporu v tom, jak řešit potřeby občanů, ať už se jedná o bytovou politiku, sociální práci, či zdravotní služby.
Pro veřejné finance
Změny přinesou pozitivní ekonomické dopady díky využití potenciálu dnes vyloučených lidí a regionů, prevenci sociální patologie a nakonec i vyšší daňové výnosy.
Například oblast dostupného bydlení se má takto: Při postupném náběhu systému, dle námi navrhovaného zákona, by výdaje spojené s novým zákonem dosahovaly zpočátku zhruba 1,5 miliardy korun ročně, časem by se stabilizovaly na zhruba 2,5 miliardách korun ročně. Díky úsporám na veřejných službách by nový systém ale už od 5. roku generoval úspory pro veřejné rozpočty. V horizontu prvních 10 let po přijetí zákona dle ekonomické analýzy stát ušetří v celkové bilanci výdajů a úspor na systém 15 miliard korun a následně více než 5 miliard korun každý rok.[2] Neřešení bytové nouze totiž vede k obrovským výdajům na péči o ohrožené děti, zdravotnictví či vězeňství a celkově destabilizuje společnost.
Jedna osoba, která díky podpoře neskončí vzdělávání na základní škole, ale absolvuje střední školu, přinese státu na daních, odvodech nebo nižším riziku nezaměstnanosti za svůj život více než 2 miliony korun.
Sociálně znevýhodnění uchazeči o zaměstnání získají přístup ke službám úřadu práce, které jim pomohou postupně se vymanit ze závislosti na sociálních dávkách. Po nástupu do zaměstnání nepřijdou hned o možnost podpory státu využívat, ale budou ji potřebovat stále méně, úměrně tomu, jak budou řešit své zadlužení, získávat zkušenosti a doplňovat si svou kvalifikaci. Dostanou šanci nastoupit na běžný trh práce jako lidé s kvalifikací a praxí. Zaměstnavatelé získají připravené a osvědčené zaměstnance a také pomoc s odstraňováním administrativních bariér při zaměstnávání osob s exekucemi a dalším znevýhodněním.
Doučování zajištěné školou neznamená, že to musí nutně dělat škola. Lze zapojit neziskovky, se kterými učitelé komunikují to, co žákovi nejde nebo kde potřebuje „zabrat“.
Stipendia jsou často ochotni hradit budoucí zaměstnavatelé, jindy nejrůznější nadace. Nemusí jít nutně o veřejný výdaj. Podstatnější než finanční podpora je jejich nastavení – ideálně jako retrostipendia za docházku a prospěch, protože problém se středoškolským vzděláním je hlavně vydržet – do konce září, do konce pololetí atd. Na VŠ jsou to pak spíše už stipendia sociální a prospěchová, která je někdy nutné doplnit o podporu dojíždění a bydlení či ubytování studentů bez podpory z rodin.