Indikativní rozpočet Reformy péče o duševní zdraví je navržen v objemu cca 6 miliard korun.^[9] Prevence, včasná intervence, terénní a komunitní programy či další chystané strukturální proměny systému péče o duševní zdraví v ČR jsou však schopny snížit náklady na tuto péči – roční náklady na psychiatrickou péči jsou 13,7 miliard korun, na sociální služby s cílovou skupinou „osob s chronickým onemocněním“ pak 1,4 miliardy. Dalšími výdaji, kterým se dá částečně předejít prevencí v oblasti duševního zdraví, jsou invalidní důchody, jež jsou hlavním příjmem 93 procent lidí s duševním onemocněním. Duševní onemocnění jsou přitom jedním ze čtyř nejčastějších důvodů přiznání invalidního důchodu v ČR.^[6]

Hospitalizace v psychiatrických nemocnicích mohou být dlouhé, nepřispívají dostatečně k zotavení a návratu do společnosti a jsou finančně náročné. Reforma péče o duševní zdraví nabídne mimo jiné spektrum terénních či sociálních služeb, které mají za cíl hospitalizacím předejít. Reforma však není dostatečně komunikována a její priorita není odpovídajícím způsobem akcentována.

Zavřít psychiatrické nemocnice a léčebny není cílem Reformy péče o duševní zdraví. V současnosti je na našem území mnoho velkých nemocnic, které poskytují psychiatrickou péči. Do nemocnic se dostávají lidé, kteří tam mohou být několik týdnů, měsíců, ale někdy se stává, že tam jsou i několik let.^[12] Díky Reformě péče o duševní zdraví dojde k tomu, že se někteří z těchto lidí budou léčit doma a odborníci jim budou poskytovat komplexní péči přímo v jejich domovech nebo ambulantně. V akutních případech při zhoršení stavu však může být nutná hospitalizace ve specializovaném zařízení. Po ukončení hospitalizace mohou lidé plynule začít znovu využívat terénní a ambulantní služby, které vznikají v rámci reformy. Tyto služby zároveň fungují jako prevence akutního zhoršení jejich stavu a opětovné hospitalizace.

Během koronavirové pandemie je ještě zřetelnější, že je současný počet psychologů a psychoterapeutů nedostatečný. Zároveň narážíme na to, že některé terapeutické organizace, služby nebo jednotlivci nemohou svou praxi vykonávat vůbec, nebo pouze v online prostředí, což nemusí vyhovovat některým konkrétním klientům. V době, kdy je potřeba péče o duševní zdraví zvýšená, se tak paradoxně stala tato služba méně dostupnou. Je nutné, aby i pro psychoterapii vykonávanou mimo zdravotnická zařízení existovalo jasné legislativní ukotvení, v rámci něhož mohou tito psychoterapeuté působit.

Je prokázáno, že farmakoterapie dobře funguje v kombinaci s psychoterapií na celou řadu duševních onemocnění. Narážíme však na to, že farmaka často řeší důsledek onemocnění a nikoliv příčinu. Nehledě na některé možné negativní příznaky nebo návykovost těchto látek. Respektujeme nicméně, že někdy není jiná alternativa. Existují však metody, jako je psychedeliky asistovaná terapie, které prokazatelně fungují a řeší příčiny onemocnění, například posttraumatické stresové poruchy, ale i jiných.^[18] Může stačit jen několik sezení s vyškoleným profesionálem. U psychedeliky asistované terapie je tento profesionál přítomen vždy a celou terapii provází. Výzkumy, které se tímto tématem zabývají, trvají už mnoho let a mají zatím vynikající výsledky.^[19]

U většiny osob s duševním onemocněním ani nepoznáte, že nějakým takovým onemocněním trpí. Jsou to také lidé, kteří mají emoce, svoje touhy a přání. V zaléčeném stavu navíc dovedou vykonávat své povolání^[24], bydlet samostatně ve svém domově, mít partnerský život i vychovávat své děti. Naším cílem je, aby tady pro ně byla vystavěna síť služeb pro případ, že by se jejich duševní stav zhoršil nebo prostě a jednoduše potřebovali s něčím pomoct, a nemuseli v takovém případě nutně do nemocnice. Uvědomujeme si, že jsou skupinou, která je zatížena stigmatem. Formou dostatečné edukace společnosti bychom rádi toto stigma jednou provždy vymazali.

V rámcových vzdělávacích programech je již dnes téma duševního zdraví obsaženo (více zde). Není tedy nutné, aby za tímto účelem vznikl zcela nový předmět. Naším cílem je, aby byla tato oblast více akcentována, a to napříč vzdělávacími oblastmi (jako je například výchova ke zdraví, občanská výchova apod.). Zároveň bychom se chtěli zaměřit na prezentaci a osvětu týkající se duševních onemocnění a související destigmatizace.

Ačkoliv se standard služeb v oblasti duševního zdraví postupně narovnává a zlepšuje, stále je nedostačující.^{[20, 21, 22]} Psychiatrické nemocnice a léčebny jsou stále přeplněné. Lidé tam nemají soukromí a často je v jedné místnosti mnoho lůžek (počtem přesahující i deset), čímž se porušuje právo na soukromí a důstojné zacházení. Vymáhání práv pacientů je často náročné, a to i u nedobrovolných hospitalizací (viz bod Práva pacientů).

Lékařský obor psychiatrie je velmi specifický. U celé řady lidí přetrvává obraz psychiatrie z dob 19. století. Od té doby se nicméně obor zásadně posunul a psychiatrická péče ve 21. století má za cíl pomoci lidem s diagnózou žít plnohodnotný život. Velká část odborníků, ale také laická veřejnost, se na psychiatrii dívá skrz prsty, přestože je psychiatrie lékařská disciplína, která má potenciál pomoci velkému množství lidí napříč populací. Psychiatričtí lékaři pomáhají lidem s jejich duševními obtížemi, přičemž farmakoterapie je často až cestou poslední volby. Umějí lidem pomoci v oblasti, kde to žádný jiný lékař nesvede. Psychiatrické léky navíc nemění osobnost (i když tento názor mezi laickou veřejností často přetrvává) a informace z psychiatrického vyšetření jsou vždy pouze mezi klientem a zdravotnickým personálem, takže se o návštěvách psychiatrie bez klientova svolení nemusí nikdo další dozvědět. O vaší návštěvě psychiatrického lékaře se nemusí dozvědět ani váš zaměstnavatel. Dokonce i mezi lékaři přetrvává stigma, že psychiatrie ani není odborná lékařská disciplína. Tyto i jiné fámy bychom rádi díky efektivní destigmatizaci vyvrátili.

Reforma psychiatrické péče je přirozenou reakcí na neuspokojivý stav v České republice, kde oproti evropskému průměru máme více dlouhodobě hospitalizovaných pacientů v psychiatrických nemocnicích a léčebnách.^[25] Reforma psychiatrické péče tedy plynule navazuje na zahraniční model^[26] a vytváří projekt multidisciplinarity (spolupracuje více odborníků na různou problematiku) a deinstitucionalizace (cílem je dostat dlouhodobě hospitalizované pacienty zpátky do domácího prostředí).