Mgr. Nikola Kassl

Jsem původem Jihočeška, která ale posledních deset let žije s manželem a dvěma syny ve Valči, kde společně v ekologickém režimu chováme ovce a kozy. Přivedl mě k tomu i můj dlouhotrvajícímu zájem o ochranu přírody, ale i o problematiku vzdělávání a také o otázky spojené s nakládáním a tříděním odpadů, ve kterých jsem, přiznávám, mírně vyhraněná. Ačkoliv vím, že recyklací nic nekončí a mnohem více se mi zamlouvá myšlenka „up-cyclingu“.

Dospěla jsem k názoru, že pokud chce člověk něco změnit nebo něco podpořit, musí být aktivní ve veřejném prostoru. Měl by být vděčný za příležitosti a úspěchy, které ho potkají a odnést si něco také z přešlapů a chyb, kterým se nevyhne. I když to občas nemusí být komfortní. Jako třeba při protestu proti neonacistickému pochodu Plzní, kterého jsem se účastnila a kde proti nám policie postavila vodní děla. Osud tomu ale chtěl, že jsme se zrovna tam potkali s mým budoucím manželem.

Svůj aktivismus jsem ale dlouho s politikou propojovat nechtěla, ačkoliv mi Piráti byli sympatičtí. Až později jsem se účastnila akcí nebo projektů, které podporovali, poznávala některé z nich. Dodnes jsem jim vděčná za pomoc během demonstrace hnutí „Za svobodné vysoké školy“ v Plzni. Když jsme se s mým mužem odstěhovali do Valče a založili rodinu, sešla se tu tehdy skupina lidí, která se chtěla (a stále chce) aktivně podílet na rozvoji obce. Tehdy jsem si uvědomila, že se k těm, co chtěli vyplout pod vlajkou Pirátů ráda přidám. A už jsem pod ní zůstala.

Jsem přesvědčená, že jakákoliv pozitivní změna je možná ve chvíli, kdy budeme chtít najít řešení, otevřeme se diskuzi a nebude nám dělat problém sdílet informace. Mrzí mě, když jsou lidé dnes právě kvůli nerovnému přístupu k informacím odsouváni na vedlejší kolej. A často se není čemu divit, náš právní řád totiž připomíná džungli, ve které se málokdo vyzná. Proto bych chtěla pomoci tomu, že dojde, alespoň v některých oblastech, k jeho zjednodušení.