Lukáš Blažej

Jsem přesvědčený, že zodpovědnost za prostor, ve kterém žijeme, nekončí na prahu našeho bytu. Vnímám proto veřejné zapojení jako přirozenou součást života a zároveň vidím, že má smysl, protože v Ústí nad Labem jsem na každém kroku narážel na nehospodárné vynakládání prostředků, porušování zákona a poškozování životního prostředí.

Ale zpátky na začátek… Jak jsem se dostal k Pirátům? Líbilo se mi, že měli a stále jako jediní mají veřejné fórum, kde se může zapojit úplně kdokoli. Začal jsem se proto podílet na přípravě různých akcí a připomínkování zákonů. Nikomu nevadilo, že jsem tehdy byl ještě v pubertě, hodnotili mě podle kvality odvedené práce.

Od té doby se hodně změnilo – stal jsem se ústeckým zastupitelem, získal jsem Cenu za odvahu Nadačního fondu proti korupci, spoluzakládal jsem environmentální neziskovku, která je nyní z hlediska počtu řešených kauz největší v Ústeckém kraji, absolvoval jsem stáž u místopředsedy ENVI výboru Evropského parlamentu a byl jsem asistentem předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí. U Pirátů jsem však stále, i po více než deseti letech. Stále mám před sebou cíle, kterých bych chtěl dosáhnout.

Rád bych změnil vnímání ochrany přírody u české veřejnosti. V současnosti totiž nejde o přirozenou součást veškeré činnosti. Například když se u nás zpozdí stavba dálnice o pár týdnů kvůli zvláště chráněnému druhu živočicha, je z toho velké téma. V zahraničí jde o normální věc, stejně jako třeba neumísťování kabelů a vodovodů pod stromy, které je u nás nutné při každé modernizaci kácet. Změna obecného smýšlení by měla dalekosáhlé pozitivní důsledky na prostředí, ve kterém žijeme.

Také bych byl rád, kdyby bylo pro politiky zcela normální rozhodovat na základě dat, umět svá rozhodnutí odůvodnit, diskutovat o nich i analyzovat dopady. A aby veřejnost tento postup vyžadovala. Pandemie v plné nahotě ukázala, jak chaotické je současné řízení státu, a já doufám, že nám to bylo varováním do budoucna.