Ing. Pavel Maňásek

Nedávno jsem dosáhl významného životního mezníku, oslavil jsem 50 let. V tomhle věku už je člověk opatrný a nevrhá se bezhlavě do věcí, které pro něj nemají vážně smysl. Mám za sebou bohaté životní zkušenosti zejména z podnikání, neboť svou první firmu jsem založil ve svých 23 letech. Podnikám tedy prakticky celý svůj dospělý život. Nejedná se o žádné velkopodnikání, ale spíše o menší firmy, které se vždy snažily vytvářet příjemné až rodinné prostředí pro všechny své zaměstnance. Již téměř 30 let se starám sám o sebe a nečekám, že mi někdo něco dá zadarmo.

Mezi nejsmutnější okamžiky během mého podnikání patřily vždy chvíle, kdy jsem platil různé formy daní, sociálních odvodů a podobně. Vždy jsem si představoval, kolik užitečných věcí by se za ty peníze dalo pořídit nebo o kolik bych mohl dát lidem více na výplatu. Místo toho jsem hromady peněz posílal neschopnému státu, o kterém jsem se neustále dozvídal kde a kolik zase prošustroval či někdo zpronevěřil. Bohužel až do doby, kdy se na scéně objevili Piráti, nebyl v politice žádný významný subjekt, který by mi zaručoval, že bude jednat čestně ve prospěch občanů této země, a že by tedy mělo smysl se k němu přidat. Toto se změnilo teprve s příchodem Pirátů a s jejich vystupováním ve veřejném prostoru.

Chtěl bych pomoci k tomu, aby lidé platící daně nezažívali to, co jsem zažíval já. Chtěl bych pomoci k tomu, aby se lidé radovali, že platí daně a byli pyšní nejen na svou vládu, ale na všechny politiky, kteří je zastupují. Chtěl bych, aby má dcera žila v lepším světě, než jsem žil já. Chtěl bych, aby žila ve svobodném státě, kterého si lidé budou vážit, stejně jako jeden druhého bez rozdílu barvy pleti, věku, náboženství, národnosti, sexuální orientace a vůbec čehokoliv.