Ing. Ondřej Polanský

Vždycky mě fascinoval vesmír, astronomie a všechno okolo ní. Moc rád proto jako zapálený amatér sleduju noční oblohu, a když mám čas, zahraju si i videohru Kerbal Space Program. Kromě toho se zejména u nás v Ostravě zajímám o poválečnou architekturu a nepohrdnu ani dobrým bílým vínem. Poslední půlrok jsem však především táta, čemuž se snažím věnovat maximum volného času. Jako pirátský poslanec mám na starosti vedení týmu pro dopravu a její budoucnost, což je v naší zemi velké, ale dost opomíjené téma. No a také se podílím na pirátském programu ve vztahu k vesmíru.

Můj svět byly dlouhou dobu jenom jedničky a nuly. Pak jsem se však rozhodl své obzory rozšířit i mimo IT a začal se zajímat o politiku. Vlastně to začalo už po vysoké škole, kdy jsem si uvědomil, že zde neexistuje strana, která by reprezentovala pro mě důležitá témata – transparentnost, ochranu soukromí, digitalizaci státní správy. Pak se však objevili Piráti a já jsem se k nim před jedenácti lety přidal. Lákala mě představa, že stojím u zrodu něčeho, co třeba může jednou ovlivňovat dění v Česku. Ale poctivě přiznám, že by mě nikdy nenapadlo, že uvidím Piráty v Poslanecké sněmovně. Úspěch Pirátů je pro mě osobně důkazem, že pokud je člověk autentický, vytrvalý a potká další lidi stejných vlastností, může v politice uspět, aniž se vzdá hodnot, se kterými do toho šel. A je to věc, které si i v současnosti nejvíc vážím. Možnosti vést obyčejný život, mít čisté svědomí a zároveň dělat vrcholnou politiku. Být poslancem je sice obrovská zodpovědnost, stejně tak ale velká zkušenost, která člověka změní. Už například jako introvertní IT specialista nemám nauzeu, když jdu mluvit do televize.

Myslím si, že bychom nikdy neměli rezignovat na snahu kultivovat naše politické prostředí a vnést do něj transparentnost. Ostatně to byly důvody, proč jsem do Sněmovny před čtyřmi lety šel. A pak jsou tu další, praktické věci, pro mě zejména v oblasti dopravy. Jsem velkým propagátorem vysokorychlostních železničních tratí, v jejichž realizaci stát dlouhodobě zaspává stejně jako v dostavbě kompletní dálniční sítě. To jsou dluhy, které si neseme z minulosti, a je důležité se jim věnovat.

Chtěl bych hlavně přispět k tomu, aby můj syn mohl být tím, kým chce, aby mohl žít ve svobodné a vzdělané společnosti. Aby z něj vyrostl člověk tolerantní a odpovědný k druhým i sobě. Mojí ambicí je proto nastavovat taková pravidla, aby k tomu měl nejen on příležitost.