Po revoluci se můj život obrátil naruby. Ze stáčírny sádla jsem se dostal na post primátora Hradce Králové. Věděl jsem, že je před námi hodně práce, a chtěl jsem se podílet na chodu naší země i v budoucnosti. I přes velký odpor a intriky tehdy celostátně nejsilnější strany jsem o čtyři roky později post obhájil. Následně jsem se připojil k misi OSN v Kosovu, kde jsem pomáhal se samosprávou městečka Istog. Celá oblast byla ve stavu, který si dnes nedokážeme představit – doslova vypálená zem. Každé ráno jsem vylezl na kopec a počítal nové domy, které rostly jako houby po dešti. Diplomatická práce mne nakonec zavedla až do Kuvajtu, kde v současnosti působím jako velvyslanec. Je však čas vrátit se domů.
Vítka Rakušana jsem poznal při jeho prvním volebním období v Kolíně. Už tehdy jsem u něj viděl to, o co jsem se i ve vlastní práci vždy zasazoval – poctivost, konzistenci názorů a respekt k ostatním. Proto jsem věděl, že po návratu do Česka chci pracovat po jeho boku. Mým nejvyšším cílem je společnost, která má úctu k lidskému životu. Taková, která zcela respektuje menšiny a chová se šetrně k životnímu prostředí. Vím, že je to úkol, který nebude dokončen jen tak, ale tím spíš o to chci usilovat ze všech svých sil, dokud nějaké budu mít.
Lidem se snažím nabízet férovost, čestnost, upřímnost a v neposlední řadě právě názorovou konzistenci. Diplomacie mě naučila vyjednávat, hledat shodu i tam, kde je jí pramálo, a řešit neshody i tam, kde je jich hodně. Myslím, že se to do politiky může hodit.