Vždy mě to táhlo k otázkám spojeným se životním prostředím, na němž mi velmi záleží. Mám v sobě potřebu měnit věci k lepšímu, a tak jsem v ochraně životního prostředí byla aktivní ještě předtím, než jsem se stala političkou a poslankyní. Na problematiku životního prostředí se dívám i z hlediska ekonomického a sociálního, nejsem zastánce prosazování tvrdých zelených řešení. Jsem otevřená diskuzi, názorům druhých lidí a vždy hledám shodu.
Práce na Inspekci životního prostředí mi ukázala, že státní správa není schopna přiblížit lidem důležitost ekologických témat. Bylo mi divné, že lidi nezajímá, jaký dýchají vzduch a jakou pijí vodu, a proto jsem začala tato témata popularizovat. A nakonec si uvědomila, že pokud chci něco změnit, musím tam, kde to jde. Na Praze 9 jsem kandidovala jako nezávislá i s podporou Pirátů. Ajťácké prostředí je mi blízké, Piráty jsem začala postupně sledovat a v roce 2013 se zúčastnila Celostátního fóra, kde mě překvapila schopnost tak velké skupiny lidí kvalitně komunikovat. O tři roky později jsem k Pirátům vstoupila a o další rok později byla zvolena za poslankyni a následně i předsedkyni sněmovního Výboru pro životní prostředí. Ve funkci se mi podařilo iniciovat společenskou diskuzi k výjimkám pro velké uhelné elektrárny ohledně znečišťování ovzduší, prosadit zákaz klecového chovu slepic od roku 2027 nebo podat za ČR žalobu k Soudnímu dvoru EU kvůli rozšíření těžby v polském hnědouhelném dole Turów.
Ráda bych dosáhla toho, aby se veřejně víc mluvilo o životním prostředí, udržitelném rozvoji krajiny a změně klimatu, a to je úloha pro ministra. Krajinu ovlivňuje i zemědělství, je potřebná úzká spolupráce resortů. Konkrétně mám vizi Ministerstva životního prostředí jako klimaticky neutrální organizace do roku 2030, které by k tomu podnítilo i další státní instituce. Když bude vláda brát klimatickou změnu vážně, přesvědčí tím o důležitosti problému i dosud nepřesvědčené občany. Chci usilovat o klidnou rozmyšlenou ekologickou politiku vyváženě opřenou o data a ekonomické podklady.
Ráda se věnuji sportu, četbě, józe a výletům do hor a přírody, uchvátila mě Sibiř i Himaláje. Poznání z mých cest mi ukazují, jak hodně jsme poznamenaní kulturou, ve které vyrůstáme, a že když tyto vzorce překonáme, vidíme a chápeme jasněji. Díky sportu toho zas člověk hodně vydrží, umí prohrávat, ví a pozná co je fair play. Je o soutěži i spolupráci, parťáctví, energii a nasazení. Taková zkušenost se hodí také v mužském prostředí, kterým zatím politika převážně je. Velkou inspirací pro mě bylo setkání s Jeho svatostí Dalajlamou, z jehož apelu na ochranu přírody a klimatu čerpám sílu dodnes.