Bc. Jan Mareš

Studuji Středo-a východoevropská studia ve Frankfurtu nad Odrou a původně jsem z Ústí. Ve studiu se zabývám Středoevropskou historií, kulturou a pilotkou, nejvíc pak „Sudetskými Němci“ a jinými odsunutými skupinami (transylvánští Sasové, Slezáci, Prušáci), v poslední době více i národními konflikty za Rakouska.

Proč kandidujete do Poslanecké sněmovny?

Jako historik-germanista bych chtěl především v našem osudem stíhaném pohraničí zlepšit přeshraniční spolupráci a spolužití s našimi sousedy. Právě koronavirová krize ukázala, že problémy lidí v pohraničí centrální vláda příliš nevnímá – ať už šlo o převozy do německých nemocnic, dojíždění živitelů rodin do Německa za prací, nebo i obyčejné lidské lásky, vztahy, partnerství.

Potřebujeme v pohraničí silnější přeshraniční instituce, kterým nebudou moci vlády a úřady kdesi ve vnitrozemí říkat, jak mají žít.

Tato regionální identita ale musí mít větší rozměr – národní, nadnárodní, evropský. Ústecký kraj není ostrov v oceánu, ale byl vždy místem, kde se psaly dějiny. Proto potřebujeme instituce a organizace, jako je vznikající výstava Collegium Bohemicum, které vrátí naše pohraničí do kontextu evropských dějin. Jedna vlaštovka ještě ale nedělá jaro, a tak bych se rád zasadil o vznik celé sítě vzdělávacích institucí, jakou má třeba Německo ve formě Bundeszentralle für Politische Bildung.

a stěžovat si. Jsem člověk pragmatický; vím, že se politické přemýšlení nezmění ze dne na den, ale chci této přeměně pomoci. Chci měnit politiku ve své zemi tak, aby slovo “poslanec” opravdu znamenalo, že při rozhodování myslím na stát jako celek, na všechny lidi, co v něm žijí.

Co chcete dokázat v politice?

V českém politickém rybníčku bych podobně jako mí straničtí kolegové chtěl dosáhnout změny směrem k věcnému, racionálnímu diskurzu. Je až k pláči sledovat věcné debaty v Německu či Rakousku nad tématy, které hýbou světem, zatímco u nás je politika pro mnohé jen platformou pro sebeobohacování a vyřizování si osobních účtů.