Jsem ředitelkou neziskovky, s níž pomáháme a podporujeme osoby s duševním onemocněním a mentálním postižením, ale hlavně mámou dvou synů. Ve volném čase nejraději cestuji, chodím na túry, na houby, za kulturou, po památkách a taky maluji. Ráda trávím čas se svými blízkými – s rodinou, kamarády, spolužáky ze základní a střední školy, se kterými mě pojí velmi silná přátelství.
Co mě přivedlo k politice? Nebylo to nic jiného než občanská naštvanost. Většinu profesního života se věnuji pomoci lidem se zdravotním postižením a štvalo mě, jak povrchně se město zasazuje o řešení jejich potřeb. Mé kroky proto vedly do zastupitelských lavic v mojí rodné Opavě, kde jsem aktivní dodnes. Jako služebně nejstarší opoziční zastupitelka často svádím boj s větrnými mlýny, přesto mě moje práce baví. Díky ní se setkávám se spoustou lidí, kterým naslouchám a pomáhám řešit jejich problémy.
Snažím se na věci nahlížet v širších souvislostech, poctivě pracovat a nepolitikařit. Piráty jsem poznala jako chytré a pracovité lidi se silným morálním kompasem a smyslem pro spravedlnost, proto jsem si s nimi lidsky tak sedla. Většina z nich je navíc mladší než já, což mě inspiruje a zároveň naplňuje optimismem do budoucna. Je pro mě důležité být v kontaktu s lidmi napříč generacemi a reflektovat potřeby 21. století.
Do sněmovních voleb kandiduji s čistým štítem. Když se ohlédnu za těmi deseti lety v politice, nemám se za co stydět. Pořád jsem ta stejná Hanka, taková, jakou mě lidé znají, a to se nezmění ani vstupem do Sněmovny. Spravedlivé podmínky a rovné šance pro všechny jsou pro mě důležité jak v osobním životě či práci, tak i v politice. Na pirátské palubě cítím obrovský elán a energii, to mi dává chuť do další práce.